Před 110 lety schválila mezinárodní ženská konference Druhé internacionály pořádání mezinárodního dne žen, tehdy ještě bez určení pevného data. Po první světové válce se ustálilo datum 8. března zejména pod vlivem velké demonstrace stávkujících petrohradských žen za „Chléb a mír“ v roce 1917 a v upomínce na několikatisícový protest stávkujících newyorských švadlen z roku 1908 pod heslem „Chléb a růže“ (chléb značil ekonomické požadavky jako zkrácení pracovní doby nebo zvýšení mezd, růže kvalitní a důstojný život v rovnoprávném prostředí). I letos si připomínáme Mezinárodní den žen.
V libereckém klubu Azyl proběhne letošní oslava MDŽ nestereotypně v krasobruslařském stylu. V rámci akce se uskuteční feministický kvíz, dílna linoritu, poetická performance a samozřejmě i párty. Akci ovšem nechybí ani politické poselství v podání místního ženského kolektivu se zaměřením na feminizaci chudoby:
„Mezinárodní den žen se slaví již více než stovku let jako připomínka demonstrace stávkujících newyorských švadlen z roku 1908. Za tu dobu si ženy skutečně vymohly mnohá ekonomická, sociální i politická práva. Rovnoprávné postavení ale často zůstává jen na papíře.
Realitou je diskriminace na trhu práce, vycházející z hluboce zakořeněných stereotypů, jako např. dělení povolání na mužská a ženská nebo role žen v reprodukci. Ženy statisticky častěji pracují v hůře placených zaměstnáních (v sociální, pedagogické a pečující oblasti) s absurdně nižší společenskou prestiží. Na stejných pozicích jako muži ale dostávají nižší finanční ohodnocení. Ženy také častěji vykonávají nekvalifikované práce na základě tzv. prekérních smluv, jsou více ovlivněny výší minimální mzdy a více ohroženy nezaměstnaností. Nesou také větší část břemene při založení rodiny, což jim komplikuje i návrat do původního zaměstnání po rodičovské dovolené.
Průměrný rozdíl mezi mzdovým ohodnocením pracujících žen a mužů, tzv. Gender Pay Gap je v ČR druhý nejvyšší z EU. Podle ČSÚ dosahuje více než 21 %. Nižší příjmy v zaměstnání přinášejí ženám také nižší důchody. Ve srovnání s muži-seniory je potom mnohem vyšší i počet chudých seniorek (devět z deseti chudých lidí starších 65 let). Jednu z nejohroženějších skupin představují matky-samoživitelky. 90 % domácností s jedním rodičem totiž tvoří ženy, které mnohdy nedisponují ani dostatečným příjmem na pokrytí životních výdajů.
Zdaleka však nejde jen o příjmové rozdíly. Ačkoli ženy průměrně dosahují vyššího vzdělání, mají méně příležitostí uplatnit se na pozicích podle svých schopností a kvalifikace. Očekává se od nich plnění údajně přirozené, stereotypní role pečovatelek o domácnost v podobě tzv. druhé směny, ovšem bez nároku na odměnu. Ženy jsou nesmyslně marginalizovanou společenskou skupinou, která je také mnohem častěji postižena chudobou (podle odhadů 70 % všech osob na světě pod hranicí chudoby). Tento celosvětový trend se označuje jako feminizace chudoby.
Jestliže pracující obecně mají dnes oprávněný pocit, že jejich zájmy nejsou dostatečně veřejně artikulovány, v případě neprivilegovaných žen to platí dvojnásob. Tematizace jejich potřeb je většinou bagatelizována a odbývána posměšky nebo je přebita sny majetnější části ženského spektra, se kterými toho většina žen nemá moc společného.
I my však máme své sny a chceme je realizovat. Chceme, aby byl konečně slyšet náš – hlas sociálních pracovnic, zdravotních sester, prodavaček, dělnic, barmanek, pedagožek, pošťaček a dalších, v jejichž zájmu je spravedlivá společnost. Vzhledem k tomu, žeoz nerovnoprávnosti ve skutečnosti profituje jen úzká skupina obyvatel, rovnoprávné postavení je v zájmu valné většiny žen i mužů. A protože MDŽ je oslava boje za rovnoprávnost, budeme se u toho bavit a budeme nabourávat stereotypy!“
Dodejme, že rovnoprávnost a solidarita jsou skutečně v zájmu většiny žen i mužů. Nejenže velké části z nich diskriminace a vzájemná konkurence, projevující se např. zmiňovanou feminizací chudoby, neskutečně otravuje život, ohrožuje také jednotu pracujících v prosazování svých oprávněných požadavků.
Osvobození ženy bude možné teprve, až se bude moci zúčastnit výroby ve velkém společenském měřítku a domácí práce ji bude zaměstnávat jen v nepatrné míře.
Friedrich Engels
Jak zmiňuje Marx v Námezdní práci a kapitálu: „Podstata kapitálu je v tom, že živoucí práce slouží práci nakupené jako prostředek k zachování a rozmnožení její směnné hodnoty.“ Vzájemně si konkurující kapitalisté k udržení a rozšíření svého bohatství potřebují pracovní sílu, kterou uvádí do stejného konkurenčního prostředí. „Dělníci si konkurují nejenom tím, že se jeden prodává levněji než druhý; konkurují si také tím, že jeden udělá práci za 5, 10, 20 dělníků; a k takové vzájemné konkurenci nutí dělníky dělba práce, zaváděná kapitálem a stále více se rozvětvující.“
Z této rivality má prospěch pouze úzká skupina vlastníků kapitálu. Kapitálu, který rozděluje pracující pomocí konkurence a rozdílného (diskriminačního) přístupu k bohatství. Rozděleným pracujícím se pak mnohem obtížněji dosahuje progresivních změn, zvláště těch, které by ohrozily jeho panství. Zkrátka, zájmy rovnoprávných pracujících žen a mužů stojí v protikladu k zájmům kapitalistů a kapitalistek.
I toto bychom si měli připomínat při příležitosti MDŽ, stejně jako bojovníky a bojovnice za práva (pracujících) žen. Pojďme oslavit Mezinárodní den žen, den boje za genderovou rovnost a sociální spravedlnost!
Aktualizace 21. 3. 2020
Zpráva z akce
První březnovou sobotu proběhla v libereckém klubu Azyl akce k Mezinárodnímu dni žen. Organizace se chopil místní ženský kolektiv, který ji pojal netradičně v krasobruslařském stylu. Do Azylu už od časného odpoledne začali přicházet účastníci a účastnice, řada z nich v krasobruslařských kostýmech. A nutno dodat, že se skutečně nebáli „popustit uzdy fantazie“, jak si v pozvánce přály organizátorky.
Kromě krasobruslařské stylizace celou událost provázelo jedno aktuální téma – feminizace chudoby. Jak ve svém prohlášení uvedly organizátorky: „Realitou je diskriminace na trhu práce, vycházející z hluboce zakořeněných stereotypů, jako např. dělení povolání na mužská a ženská nebo role žen v reprodukci… Ženy jsou nesmyslně marginalizovanou společenskou skupinou, která je také mnohem častěji postižena chudobou.“ Před klubem vyvěšený transparent, který zároveň zval na sobotní párty, se k této neuspokojivé situaci vyjadřoval jasně: „MDŽ – Stop feminizaci chudoby!“
Organizátorky připravily také praktickou aktivitu – dílnu linoritu, na které si každý mohl vyrobit tematický potisk na oblečení. Zábavným oživením celé akce byla experimentální poetická performance mužsko-ženského uměleckého dua. Velký zájem byl i o večerní feministický kvíz smíšených týmů, koncipovaný jako edukační, ovšem zábavnou formou. Každý tým si odnesl cenu v podobě stylového „menstruačního“ DIY přívěsku, výherci pak oslavné pivo pro MDŽ létajícího pivovarníka Kosa Prérií s názvem FEMINISTOUT a knihu Ovoce poznání od švédské autorky dráždivých komiksů Liv Strömquist, ze které „se dozvíte nejen o tajemství ženského orgasmu a menstruačních mýtech“.
Po kvízu následovala nezbytná párty, protože, jak uvedly organizátorky: „MDŽ je oslava boje za rovnoprávnost, budeme se u toho bavit a budeme nabourávat stereotypy!“ Kromě tradiční pártydekorace bylo místo vyzdobeno stylizovanými menstruačními kalíšky a tampony z kartonu s hesly jako „Menstruace není TABU“, „Přetekla mi trpělivost“ nebo „Menstrual activism is important for all! NOT JUST menstruators!“ Šlo tedy o akci „pro všechny, co se nebojí nabourávat stereotypy!“, ale především pro ženy, jejichž hlas dnes není dostatečně slyšet – „hlas sociálních pracovnic, zdravotních sester, prodavaček, dělnic, barmanek, pedagožek, pošťaček a dalších, v jejichž zájmu je spravedlivá společnost“.
Text zprávy původně vyšel na webu AFEDu v rámci Zprávy o akcích u příležitosti Mezinárodního dne žen v Praze, Brně a Liberci