25. května byl policistou Derekem Chauvinem v americkém městě Minneapolis udušen Afroameričan George Floyd. Tato vražda spustila masové akce hnutí Black Lives Matter proti policejnímu násilí, rasismu a sociálnímu útlaku. Hnutí vzniklo už v roce 2013 v reakci na zastřelení sedmnáctiletého neozbrojeného Afroameričana Trayvona Martina. Nedávný průzkum agentury Rasmussen ukázal, že popularita hnutí v posledních letech stoupala a po začátku protestů byla pravděpodobně na svém historickém vrcholu. Aktuální antirasistické rebelii a související situaci ve Spojených státech se věnuje následující překlad článku Jamie Krugera.
Když minulé pondělí v jedné z ulic Mineaopolis klečel policista Derek Chauvin na krku George Floyda, byla to patrně pouze další rutina pro někoho, kdo je bílý muž s dlouhou historií zneužívání a přehnaného užívání síly. A to také v jistém slova smyslu skutečně byla; Afroameričané v USA trpí rasistickými akcemi každý den. Pro jeho komplice, Tou Thaoa, Thomase Lanea a J. Alexandera Kuenga bylo také všechno v normálu, když zneužití moci kryli dohlížením na to, aby se k činu nedostali náhodní kolemjdoucí.
George Floyd prosil o vzduch, prosil, aby se mohl nadechnout, ale rasistický systém vychovávající nelidské policejní síly mu nezaručil ani pokrytí této základní lidské potřeby. Byl chladnokrevně zabit. Vražda Afroameričanů bílými policisty je totiž také každodenní záležitostí, myslí si už roky Eric Garner, Michael Brown, Breonna Taylor a mnoho dalších. Přesto se tentokrát něco stalo jinak. Ve Dvojměstí (Twin Cities), jak se říká Minneapolis a Saint Paul, totiž začala rebelie, která v kontextu současnosti zcela bezprecedentně hýbe celou zemí.
Počátky revolty
V pondělí 25. května byla do místní večerky na Chicago Avenue v jižní části Minneapolis přivolána policie, a to z důvodu podezření na použití padělaných bankovek. Když policejní příslušníci dorazili, našli v blízkém autě sedícího Georga Floyda. O tom, co předcházelo zadržení, se mnoho neví, policie nicméně později tvrdila, že se zadržení bránil, což měl být důvod k tomu, že ho přimáčkli obličejem k zemi tak, že Derek Chauvin klečel celou vahou svého těla po více než 8 minut Floydovi na krku, zatímco další dva policisté drželi u země jeho tělo.
Chauvin se nenechal rozhodit ani Floydovými prosbami o možnost se nadechnout, ani přihlížejícími, kteří požadovali totéž, Chauvin dokonce ani neuvolnil své škrcení ve chvíli, kdy Floyd přestal reagovat a byl bezvládný. Poté, co ho záchranáři přivezli do nemocnice, byl prohlášený za mrtvého, zatímco jiné, neoficiální zprávy tvrdí, že byl bez reakce a bez pulzu již na místě činu. Poté, co byl zveřejněn hrůzný videozáznam zpochybňující policejní verzi příběhu, lidé se začali shromažďovat u obchodu, a davy začaly sebevědomě požadovat spravedlnost.
Čtyři dotyční příslušníci minneapoliského policejního sboru dostaly nebývale rychle vyhazov a na místo byla přivolána FBI, aby celou věc vyšetřila. To byl bezpochyby výsledek míry aktivismu a agresivní odpovědi na tento zatím poslední příklad policejního teroru. K velkému překvapení místních a státních funkcionářů to ovšem nevedlo k uklidnění protestujících, kteří v započatých protestech pokračovali, a to s narůstající bojovností. Vrcholem byl pochod v pátek v brzkých ranních hodinách na adresu 3rd Precinct, což je domovská stanice uvedených policistů, kterou protestující vypálili. Později toho dne byl Chauvin vzat do vazby a obviněn.
Přestože se tlak veřejnosti velmi rychle stupňoval, trvalo to až do 29. května, než Mike Freeman, státní zástupce okresu Hennepin, vznesl obvinění proti Dereku Chauvinovi z vraždy třetího stupně a zabití. Proti třem dalším příslušníkům policie, kteří Chauvinovi při zabití Floyda asistovali, nebyla vznesena žádná obvinění[1].
Policejní teror v Minneapolis
Policejní brutalita a třídění podle rasy nejsou ve Dvojměstí ničím novým. Jsou stejně tak převládajícími a dlouhodobě zavedenými přístupy, jako je tomu v jiných velkých městech napříč USA. Minneapoliské policejní síly jsou historicky známé tím, že pěstují kulturu bílé nadřazenosti a přehnaného používání síly. Federace příslušníků policie v Minneapolis, což jsou odbory zastupující více než 800 příslušníků minneapoliského policejního oddělení, je vedená poručíkem Bobem Krollem, veřejným podporovatelem Trumpa s historií soudního obvinění z nošení placky „Bílá síla“ na své motocyklové bundě. Tento případ byl před soud přiveden současným šéfem policie, Medarianem Arradondem. Kroll je hluboce přesvědčený o prospěšnosti politiky „rozbitého okna“[2], která ve srovnání s jinými občany významně zasahuje oblasti osídlené lidmi jiné barvy pleti než bílé. Tento hluboce zakořeněný a systematický rasismus vzkvétá, protože ho politický a soudní systém umožňuje a toleruje. Například pouhé jedno procento stížností podaných od roku 2012 vůči příslušníkům policie vyústilo v disciplinární řízení.
Rasová nerovnost v Minneapolis patří k nejhorším v USA. Kromě segregovaného bydlení jsou minnesotští Afroameričané tvrdě postihováni vzdělávacím systémem a nerovností ve zdravotní péči. Krizi zdravotnictví mezi černými a hnědými komunitami posiluje skutečnost, že je současná pandemie Covid-19 postihuje disproporčním způsobem: mnoho z nich pracuje v první linii, ve špatně placených zaměstnáních, jsou propouštěni, jejich zdraví je již často podlomené a mají neadekvátní zdravotní pojištění.
Tento poslední případ zabití neozbrojeného Afroameričana zažehl jiskru povstání, které je zakořeněno v dlouhé historii rasových nerovností v Minnesotě, speciálně pak v Minneapolis. Stát, který se snaží posilovat dojem „Pěkné Minnesoty“, a jenž o sobě tvrdí, že je laskavý a otevřený, systematicky utlačoval lidi jiné barvy pleti po celou svoji historii. Bílí obyvatelé Dvojměstí se považují za pokrokové a inkluzivní, přesto však byla černá sousedství v centru města vymýcena, aby poskytla prostor dálnicím, a historicky stigmatizované části města stále trpí deprivací dostupnosti služeb. Většina černé a hnědé populace Minneapolis stále žije ve vysoce segregovaných oblastech.
Tyto základní represivní síly poskytly pohon současné rebelii. Lidé v ulicích požadují, aby byli zbývající tři příslušníci policie zatčeni a obviněni, a požadují také konec zabíjení neozbrojených Afroameričanů. Poté, co protesty narostly, a když eskalovaly střety s policií, došlo k zapálení budov a k rozsáhlému rabování. Demokratický Guvernér Tim Walz, aby ukázal svou sílu, přivedl nebývalé množství příslušníků Národní gardy, a to s cílem potlačit povstání, přičemž vyhlásil zákaz vycházení o víkendu mezi osmou hodinou večerní a šestou raní. K tomu byla pozastavena veřejná doprava, což se projevilo ještě větším strádáním chudých a dělnické třídy z Dvojměstí.
Skutečnost, že se stále více lidí v rostoucím počtu měst připojuje k této rebelii proti otevřeně rasistickému systému, a síla, se kterou se tento politický systém snaží povstání rozbít, ukazuje naléhavou potřebu politické a sociální revoluce. Lidé v ulicích si začínají uvědomovat, že tento systém je nelidský, a že je možné proti němu bojovat. Doufá se také v to, že se masy nenechají uchlácholit vznešenými sliby o budoucí reformě, které slýcháme stále dokola.
Podpora rebelie hnutím pracujících
Odborově organizovaní řidiči autobusů v Minneapolis odmítli, v solidaritě s protestujícími, převážet příslušníky policie a odvážet protestující do vězení. Řidiči autobusů z New Yorku udělali totéž. Místní odborová organizace Amalgamted Transit Union Local 1005[3], která reprezentuje 2500 pracujících ve Dvojměstí, navrhla a podepsala petici, v níž se říká následující:
„Členové ATU čelí rasismu každý den. Naši členové žijí a pracují v těch částech města, kde se podobné věci dějí, a kde se také odehrála tato věc, kterou s hrůzou sledují lidé po celém světě. (…) Říkáme, ‚UŽ ŽÁDNÁ DALŠÍ‛ poprava černého života rukami policie. UŽ ŽÁDNÁ DALŠÍ! SPRAVEDLNOST PRO GEORGE FLOYDA.“
Na facebookové skupině s názvem Union Members for#JusticeForGeorgeFloyd (Odboráři za spravedlnost pro George Floyda) více než 400 odborářů podepsalo a publikovalo uvedenou výzvu. Jsou to pracující z pošt, zdravotní sestry, učitelé, pracovníci hotelů.
Toto prohlášení zveřejnili také Demokratičtí socialisté Ameriky (DSA):
„Rasistické policejní násilí není v kapitalistickém systému náhodné, je naopak nutné pro udržení jeho fungování. Víme, že když my bojujeme za lepší svět, bude to policie, kdo bude naše protesty zastrašovat, bude rozbíjet naše seřazené šiky, policie, která svůj monopol na násilí selektivně využívá proti černým a pracujícím, aby ochránila mocné a privilegované.“
Prohlášení shrnuje:
„Vyzýváme starostu Minneapolis Freye k zastavení státem schvalovaného násilí a odvolání SWAT, státní policie a Národní gardy. Zastáváme a sdílíme zuřivost všech, kdo se projevují na ulicích, protože byli roky vystaveni útlaku policie a chudoby, a protože byli roky drancováni korporacemi, majiteli půdy a miliardáři.“
„Zabití George Floyda, celostátní povstání proti tomu a podpora od odborářů a socialistů poukazují na nezlomnou jednotu, kterou potřebujeme vytvořit mezi všemi rasově utlačovanými a vykořisťovanými lidmi, jednotu proti rasistické policii, Trumpovi a jeho podporovatelům, zkrátka lidem, kteří rasismus a útlak rozdmýchávají.“
Organizovat hněv a změnit systém
Ten hněv musíme organizovat! Teď a tady musíme budovat struktury, které ve svém důsledku zpochybní celý kapitalistický systém. Potřebujeme lidové soudy, abychom zpochybnili prohnilý soudní systém, jenž je v zásadě založený na útlaku lidí jiné než bílé barvy pleti, žen a LGBTQ+ komunit, chudých a dělnické třídy. Musíme vytvořit sebeobranné síly, abychom se chránili před utlačovatelským státem a jeho přisluhovači, stejně jako před fašistickými a bílými nacionalistickými silami, které se pokusily infiltrovat demonstrace a cílily na knihovny, pošty a podniky maloburžoazie z místních čtvrtí. Tyto struktury musí být zakořeněny v dělnické třídě a v odborech, pokud chceme být v tomto boji úspěšní.
Tak jako všechno ostatní v aktuálně pokračující krizi kapitalistického systému, pokud se má stát něco pro lidi, stane se to jedině díky lidem. Odpovědi nenalezneme u černých policejních šéfů, obvodních obhájců, kteří kryjí policejní teror, u černých demokratických guvernérů a starostů nebo u republikánských prezidentů. Ke změně nedojde ani skrze volby. Všechny tyto „léky“ byly po desetiletí zkoušeny a stejně to nezastavilo zabíjení černých občanů rukami těch, kdo je domněle mají „chránit a sloužit“ jim. Dokonce ani rostoucí množství černých policistů a policistů z řad dalších menšin nic nezmění, protože být policistou je funkcí systému, a ne identitou, jenž by mohla mít na onu funkci efekt, natož pak na systém samotný.
Situace se dále vyvíjí, a my se ji během následujících týdnů a měsíců budeme snažit analyzovat a komentovat. Jedna věc je ovšem od první chvíle bojů jistá. Všechno se musí změnit, nebo se nezmění nic.
Z anglického originálu Police Murder of George Floyd – NOT ONE MORE! zveřejněného na webu Fifth International přeložil kolektiv Libereds.
Poznámky překladatele
1 Do momentu napsání tohoto článku
2 Politika rozbitého okna (broken-window policy nebo broken-window theory) – tato teorie říká, že viditelné známky kriminality a vandalismu v prostředí posilují kriminální tendence obyvatel, a že mohou vést i k vážným zločinům. Podle této teorie je zacílení represivních složek na eliminaci vandalismu, popíjení alkoholu na veřejnosti a dohled nad běžným pořádkem efektivním nástrojem snižování kriminality obecně. V českém kontextu lze uvažovat o politice nulové tolerance a vyhláškách zákazu pití alkoholu na veřejnosti nebo omezování posedávání na lavičkách na sídlištích, což jsou opatření známá z velkých měst, speciálně pak ze sídlišť s vyšší koncentrací sociálního vyloučení.
3 Amalgamated Transit Union (ATU) neboli Spojené dopravní odbory byly založené v roce 1892 jako Amalgamated Association of Street Railway Employees of America. Reprezentují zaměstnance veřejné dopravy napříč Spojenými státy a Kanadou a mají dnes více než 200 000 členů.