V sobotu 8. října se konala další z demonstrací proti vládě, tentokrát pod taktovkou odborů. Proto bylo na místě ji navštívit. Oproti demonstracím, které v minulých týdnech pořádaly různé ultrapravicové, fašistické a dezinformační organizace, měla řádově nižší účast.
Přibližně 5 000 účastníků a účastnic si mohlo vyslechnout projev předsedy Českomoravské konfederace odborových svazů Josefa Středuly, který apeloval na vládu, aby řešila skutečné problémy lidí a firem dříve, než se česká ekonomika propadne do recese. Vláda podle něj na krizi reaguje pomalu a nedostatečně a demonstranti jsou ti, kdo mají strach z budoucnosti.
Na demonstraci promluvil také předseda Odborového svazu KOVO Roman Ďurčo, podle kterého vláda pomáhá pomalu a staví občany do nedůstojné pozice. Hrozí zavírání podniků, které se dostávají do kritické situace. „Loď průmyslu se začíná zvolna potápět, to je pro nás nepřijatelné,“ řekl Ďurčo.
Předsedkyně Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče Dagmar Žitníková vyzvala k zajištění důstojného života lidí a regulaci cen, která podle ní už funguje ve zdravotnictví a může být použita i v jiných sektorech. „Kdo chce, hledá způsob, kdo nechce, hledá důvod. Vládo, hledej způsoby. Pokud je hledat nechceš, předej to jiným,“ uvedla.
Na demonstraci promluvila také zástupkyně poštovních odborů Jindřiška Budweiserová, která upozornila na dlouhodobě podhodnocené platy pošťáků a pošťaček. Tlak na úspory na poště podle ní může vést k omezení poštovních služeb a k dalšímu vylidňování venkova. Prezident Unie orchestrálních hudebníků ČR Jiří Dokoupil zase vyzval vládu k valorizaci tarifních platů zaměstnanců ve veřejných kulturních institucích. Pokud vláda nepřistoupí na požadavky odborů, hrozí podle něj trvalá destrukce kultury. Demonstraci také na dálku pozdravila Monika Uhlerová, prezidentka slovenských odborů, které uspořádaly demonstraci pod stejným názvem a ve stejný čas v Bratislavě.
Odbory vyzvaly vládu, aby urychleně řešila současnou kritickou situaci, zastavila rozklad veřejných financí a zajistila dostatečné rozpočtové příjmy zvýšením solidarity v daňovém systému. Varovaly před dopady vysoké inflace a před hrozbou propouštění v průmyslových podnicích. Dále zazněl požadavek na zavedení cenové kontroly u všech základních životních potřeb, co nejrychlejší vyrovnání propadu reálných mezd a platů, zvýšení minimální mzdy na 18 200 Kč a navýšení sociálních dávek, včetně rodičovského příspěvku a příspěvku na péči.
Příjemným překvapením bylo vystoupení zástupkyní Hnutí DUHA a Fridays For Future. V jejich projevu zazněl apel na spravedlivé a udržitelné řešení energetické krize a chudoby. Spolupráce dělnického hnutí a hnutí za klimatickou spravedlnost je v dnešní době zásadní, aby potřebná transformace ekonomiky byla spravedlivá, sociálně citlivá a zároveň udržitelná. Zkrátka, aby ji neodnesli pracující a chudí.
Naopak nemilým překvapením bylo vystoupení Václava Krásy. Ten v devadesátých a nultých letech kandidoval za pravicové strany (ODS, KDU-ČSL, US-DEU) provádějící právě tu politiku, proti které se na odborářské demonstraci protestovalo. A nejde jen o nějaké hříchy minulosti, od roku 2019 je totiž členem krajně pravicové Trikolory, za kterou o rok později také kandidoval. Jeho politické preference naznačuje i to, že se v rámci voleb do zastupitelstva Prahy v roce 2018 podílel na programu okamurovské SPD.
V prostřední části Václavského náměstí společně zorganizovaly své stánky Hnutí Budoucnost a strana Levice, jejíž výzvu k jednotnému levicovému bloku jsme podpořili. Tuto výzvu však nevyslyšeli ani anarchisté se svým „antiautoritářským bločkem“ začínajícím až na Senovážném náměstí pod heslem Luxus pro všechny, ani poslední dobou neviditelní sociální demokraté v čele se stejně neviditelným předsedou Michalem Šmardou, ani členové KSČM upřednostňující koketování s národovci a sbírání podpisů na podporu prezidentské kandidatury neostalinisty Skály. Početnější levicový blok s větším potenciálem oslovit veřejnost se tedy nemohl pořádně realizovat.
Na akci se pohybovalo i několik obskurních osob z krajně pravicového, dezinformačního a ezo prostředí. Pozitivní věcí je to, že jich bylo minimum. Málo bylo však i účastníků samotné demonstrace. Důvodů je hned několik – především nedostatečná propagace akce spočívající v minimální mobilizaci a nedostatku základních informací (např. o plánovaných řečnících a průběhu demonstrace), doplněné minimálním zájmem médií. Svou roli sehrálo určitě také špatné načasování (sobota v poledne) i to, že mnoho lidí muselo do práce nebo onemocněli znovu se šířícím covidem-19.
Z dlouhodobějšího hlediska jde o to, o čem na nedávném Sjezdu spisovatelů mluvila česko-německá spisovatelka a publicistka Alena Wagnerová. Tedy o více než třicetiletý diktát „neoliberální ideologie tržního hospodářství“, podepřený „rigidním antikomunismem“, který „postihl všechny oblasti života, nejen politiku a ekonomiku, ale i historiografii, umění a vědu.“ Diktát soustavně rozrušující třídní vědomí a zasévající zmatek v levicovém světonázoru. Hodnoty komunitního soužití, solidarity a socialismu nahradil vyhroceným individualismem, konkurencí a vágními národními idejemi.
V situaci, kdy je levice marginální silou a dokonce už nemá ani své formální zástupce v poslanecké sněmovně (do značné míry jejich vlastním přičiněním), je mnohem snazší mobilizovat „lid“ k obraně neurčitých národních zájmů, zdánlivě společných všem. Právě k tomu došlo na dvou dřívějších demonstracích pod názvem „Česká republika na 1. místě“, které kromě snahy „sjednotit vlastenecké strany a hnutí“ požadovaly demisi vlády, převzetí řízení země „pronárodními odborníky“ a „ukončení plánovaného ředění národa“, navzdory tomu, že se sami organizátoři označují za proruské aktivisty, mezi řečníky vystoupili představitelé německé krajně pravicové strany Alternativa pro Německo (AfD) a českou hymnu zazpíval „hnědý slavík“ Tomáš Ortel (dříve Hnídek), bývalý bubeník neonacistické kapely Conflict 88 (číslo 88 je akronym pro nacistický pozdrav „Heil Hitler“).
Tyto národovecké demonstrace se vymezovaly proti „zlodějům“, navzdory tomu, že jejich pořadatelé se už týden po druhé akci začali hádat o peníze od svých přiznivců a jedním z organizátorů je podnikatel v insolvenci Ladislav Vrábel, dlužící 3 miliony korun, především českému státu, za 20 let neplacení sociálního a zdravotního pojištění. Přesto nebo možná právě proto naše společnost čelí oprávněnému nebezpečí krajně pravicové až fašistické regrese, jelikož se různým ultrapravicovým, národoveckým a dezinformačním silám daří parazitovat na tekutém hněvu společnosti.
Pokud se tomuto scénáři chceme vyhnout, je třeba v době vyoké inflace, energetické a klimatické krize třeba mnohem více tematizovat potřeby pracujících a chudých. Zástupci odborů by namísto citování nicneříkajících Havlových výroků, vymezování se vůči „extremismu“ v duchu zavádějících zpráv ministerstva vnitra a šíření iluzí o jednotě dělníků a kapitalistů měli začít jasně jednat ve prospěch dělnické třídy a hájit její zájmy na republikové i mezinárodní úrovni.
Odrazovým můstkem mohou být sobotní demonstrace v Česku a na Slovensku, nebo nedávná akce francouzských odborů a Evropské konfederace odborových svazů ve Strasbourgu požadující „řešení krize životních nákladů zajištěním zvýšení mezd, nouzové podpory pro rodiny potýkající se s problémy, omezení cen, zdanění a přerozdělování přebytečných zisků a bohatství.“ Jak uvedl předák českých kováků Roman Ďurčo, sobotní akce nemusí být poslední a odbory mohou být i tvrdší. Doufejme, že to nejsou jen plané řeči.