„1. máje podáme přes všechny hraniční závory a bitevní pole bratrskou ruku lidu ve Francii, v Belgii, v Rusku, v Anglii, v Srbsku, na celém světě!“ Při příležitosti blížících se prvomájových oslav mezinárodního svátku práce v době pokračující meziimperialistické války na Ukrajině zveřejňujeme text letáku Svazu spartakovců Vzhůru k májovým oslavám z roku 1916 jako šestý v sérii antimilitaristických textů Karla Liebknechta. Pokračovať v čítaní
Před 20 lety začala válka v Iráku, když koalice vedená Spojenými státy zahájila invazi do této blízkovýchodní země. Téměř devítiletá okupace, kterou tehdejší generální tajemník OSN Kofi Annan označil za nelegální, vedla k rozpoutání občanské války, destabilizaci Iráku, vysídlení milionů lidí a vzniku tzv. Islámského státu. Podle jedné ze studií si vyžádala téměř půl milionu civilních obětí. Nikoho soudného by tehdy ani nenapadlo požadovat po Rusku masivní zbrojení a zasílání vojenské techniky napadenému státu. Dnes stejné požadavky jen v opačném gardu slyšíme v souvislosti s válkou na Ukrajině jak od pravicové vlády, tak od řady lidí, kteří se ještě nedávno vydávali za progresivní, levicové nebo dokonce protisystémové. Jako pátý v sérii antimilitaristických textů Karla Liebknechta, ze kterých může čerpat i současné protiválečné hnutí, zveřejňujeme článek Slova bludu z roku 1916 pro orgán socialistické mládeže Jugendinternationale.
Je to již rok od vypuknutí války na Ukrajině, ale svět se míru rozhodně nepřiblížil. Mainstreamový politický konsenzus v zemích NATO podporuje vojenskou eskalaci a válku a „strhává k sobě neutrály“ Finsko a Švédsko. V současných debatách o Ukrajině ale sílí protiválečné tendence a při příležitosti ročního výročí invaze Ruska na Ukrajinu se chystají stovky akcí proti válce a militarismu, vyzývající k mírovým jednáním. Jako čtvrtý v sérii antimilitaristických textů Karla Liebknechta, ze kterých může čerpat i současné protiválečné hnutí, zveřejňujeme článek Antimilitarismus! z roku 1915 pro bojový a propagační orgán mezinárodního spojení socialistických organizací mládeže Jugendinternationale.
Ve čtvrtek 2. února jsme se ve večerních hodinách zúčastnili protestní akce proti krajně pravicovému shromáždění k „80. výročí kapitulace Wehrmachtu u Stalingradu“ na prostranství před Divadlem Gerharta Hauptmanna v Žitavě. Protest zorganizovaly aliance Zittau ist Bunt (Žitava je pestrá) a Zittau gemeinsam (Žitava společně) pod heslem Zeichen setzen gegen Geschichtsrevisionismus (Vymezit se proti historickému revizionismu).
Ředitel americké Ústřední zpravodajské služby (CIA) Burns minulý týden tajně navštívil Kyjev, aby „posílil pokračující podporu Ukrajině.“ Týden na to se schází spojenci západního imperialismu na americké letecké základně Ramstein v Německu, aby projednali další dodávky zbraní Kyjevu. Mezitím generální tajemník NATO Stoltenberg prohlásil na Světovém ekonomickém fóru, že Ukrajina potřebuje výrazně více zbraní. Ruský prezident Putin při návštěvě Petrohradu zase obhajoval imperialistické důvody invaze a chvástal se tvrzením, že „vítězství je zajištěno.“ Jednání o míru, natožpak ukončení války je v nedohlednu. Dobrá zpráva pro kapitány (zbrojního) průmyslu, jejich vlády a generály, špatná pro pracující na obou stranách konfliktu. Liebknechtovo heslo z časů první světové války, že hlavní nepřítel je doma, vyjadřuje, že nepřítelem pracujících nejsou pracující jiných zemí, proti kterým jsou nuceni válčit na frontě, přestože s nimi sdílí stejný úděl vykořisťování a útlaku. Ale že jejich hlavním protivníkem je právě vlastní vláda a kapitalisté profitující z války. Jako třetí v sérii antimilitaristických textů Karla Liebknechta zveřejňujeme slavný text letáku Svazu spartakovců Hlavní nepřítel je ve vlastní zemi z roku 1915.
Po více než třicetiletém etablování reformistické levice ve strukturách kapitalismu je odstoupením Josefa Středuly z prezidentské kandidatury dokonán její krach. Neustálé přizpůsobování se liberální demokracii na jedné straně a hnědnutí, přebírání politiky krajní pravice na straně druhé vedlo v posledních sněmovních volbách k vymazání levice z parlamentu.
Před 104 lety byli v Berlíně spolu s několika stovkami nejradikálnějších dělníků zavražděni revoluční socialisté Karl Liebknecht a Rosa Luxemburg. Jejich smrt z rukou nacionálně pravicových polovojenských jednotek Freikorps mají na svědomí vládnoucí třídy Výmarské republiky, které k tomu využily zaprodaných vůdců německé sociální demokracie. Liebknecht a Luxemburg byli 15. ledna 1919 zadrženi a po několikahodinovém výslechu a mučení nemilosrdně zavražděni. Tak si vážení páni podnikatelé, finančníci a velkostatkáři, zastoupení jejich sociálně-demokratickými loutkami, představovali demokracii. Dnes si toto smutné výročí připomeneme medailonkem z pera socialistické feministky Clary Zetkin, která byla blízkou spolupracovnicí obou socialistických mučedníků.
„Nevím, čím se bude bojovat ve třetí světové válce, ale ve čtvrté to budou klacky a kameny,“ prohlásil v roce 1949 fyzik Albert Einstein ve snaze upozornit na to, že lidstvo bude mít technologie velice ničivé síly, jejichž použití by společnost vrátilo na úroveň doby kamenné. V použití těchto ničivých jaderných zbraní hrozí přerůst současný meziimperialistický konflikt na Ukrajině opírající se o znovuoživený militarismus. Sérií textů německého revolučního socialisty Karla Liebknechta chceme připomenout antimilitaristické myšlenky, aplikovatelné i dnes v boji proti imperialismu ve státech prosazujících zhoubnou militarizaci světa. Jako druhý v pořadí zveřejňujeme Liebknechtův projev v Lipsku Militarismus a antimilitarismus z roku 1907.
„Můj program je velmi jednoduchý. Jsou to zbraně, zbraně a zbraně,“ prohlásil v dubnu šéf ukrajinské diplomacie Kuleba před schůzkou s ministry zahraničí NATO. Státy NATO pod vedením USA od začátku ruské invaze na Ukrajinu poskytují této zemi masivní vojenskou podporu, na což Rusko pro změnu odpovídá „rozvojem svého vojenského potenciálu“. Svět se postupně militarizuje a roste hrozba dalšího světového konfliktu. Bojem proti podobnému militarismu, který nakonec vyústil do první světové války, vynikal německý revoluční socialista Karl Liebknecht. Sérií jeho textů cheme připomenout antimilitaristické myšlenky, aplikovatelné i dnes v boji proti imperialismu ve státech prosazujících zhoubnou militarizaci světa. Jako první zveřejňujeme Liebknechtův článek Proti militarismu z roku 1906.
Fotbalové mistrovství světa v Kataru provází řada kontroverzí. Ať už jde o nesmyslné umístění v nevhodných podnebných podmínkách a s tím související problematický zimní termín, korupční aféra funkcionářů FIFA, bariéry pro fanoušky, jako je špatná dostupnost místa, zákaz alkoholu a předmětů s duhovou tématikou na stadionech a ve fanzonách, omezování práv žen nebo úmrtí několika tisíc dělníků při budování sportovišť pro tento fotbalový šampionát.
V sobotu 8. října se konala další z demonstrací proti vládě, tentokrát pod taktovkou odborů. Proto bylo na místě ji navštívit. Oproti demonstracím, které v minulých týdnech pořádaly různé ultrapravicové, fašistické a dezinformační organizace, měla řádově nižší účast.
Před 110 lety, 10. srpna 1912 vystoupil německý revolucionář a protiválečný aktivista Karl Liebknecht v jabloneckém hotelu Geling, o den později pak v libereckém Koloseu. O projevu v Liberci jsme psali již před šesti lety, v tomto článku se zaměříme na jablonecký hotel Geling, po druhé světové válce přejmenovaný na hotel Praha. Najdete v něm i antimilitaristický text Liebknechtova dobového projevu s názvem Kapitalistická světová politika, který ve světle současného imperialistického konfliktu neztratil na aktuálnosti.
17. srpna uplyne 300 let od začátku nejdelší stávky v dějinách Liberce, kdy se vzbouřili pláteničtí tovaryši nespokojení s podmínkami práce a se mzdou. Liberecko po staletí vynikalo rozvinutou textilní výrobou, jejíž počátky sahají hluboko do feudalismu. Domácká výroba plátna, založená na pěstování lnu, byla nutným doplňkem naturálního hospodářství v severočeských horských oblastech, které nebyly příliš vhodné pro pěstování dalších rostlin. To nahrávalo chovu hospodářských zvířat a souvisejícímu zpracování ovčí vlny k výrobě sukna. K výraznému rozvoji soukenictví došlo v první polovině 17. století, o století později se Liberec stal významným průmyslovým centrem Rakousko-Uherska s rozvíjející se česko-německou dělnickou třídou.
V těchto dnech slavíme výročí osvobození, které ukončilo zvěrstva nacismu a hrůzy druhé světové války. Happeningem na hranici Hrádku nad Nisou a Hartau, na místě bývalého nacistického pracovního tábora Spreewerk jsme si připomněli toto významné výročí. Zároveň jsme odmítli současný vpád Ruska na Ukrajinu, pošlapávající památku sovětských bojovníků a bojovnic proti nacismu, a také sílící nacionalistické tendence, hrozící vyústit do další světové války. Zveřejňujeme projev z této akce.
V době probíhající invaze Ruska na Ukrajinu si připomínáme 8. březen jako svátek boje za ženská práva – Mezinárodní den žen, který se ustálil zejména pod vlivem velké demonstrace stávkujících petrohradských žen za „Chléb a mír“ z roku 1917, požadujících mimo jiné ukončení první světové imperialistické války. Tímto dnem si také připomínáme několikatisícový protest stávkujících newyorských švadlen z roku 1908 za volební právo pro ženy, za (stále aktuální) zvýšení mezd, zkrácení pracovní doby a rovnoprávnost.
Letos si připomínáme 150. výročí kateřinské stávky za zvýšení mezd a zrušení nového továrního řádu. Stávka začala v dubnu, továrníkům se ji však podařilo zlomit až v červnu a ukončit dokonce až v červenci 1872. Obec Kateřinky u Liberce, dnes jedna z libereckých čtvrtí rozkládající se převážně v Kateřinském údolí podél toku Černé Nisy, vstoupila do dělnického hnutí roku 1844 nepokoji dělníků z kateřinských strojních přádelen vlny. Kateřinky a jejich okolí byly jedním z nejproslulejších dělnických center „rudého pásu“ obcí kolem Liberce, kde od 60. let 19. století docházelo k divokým dělnickým stávkám.
„Jestli Castro umí jednu věc, tak vypadat skvěle v zeleném. A jestli umí dvě věci, tak vypadat skvěle v zeleném a školit doktory,“ zněla jedna z legendárních hlášek Dr. House v seriálu House M. D. Je známo, že Kuba běžně posílá své lékaře do oblastí postižených katastrofami a má kvalitní zdravotní péči. K tomu teď přidá vlastní vakcínu proti onemocnění covid-19. Někdejší kubánský revolucionář a prezident Fidel Castro v 80. letech slíbil vybudovat z Kuby biotechnologického tahouna Karibiku. Začínal s šesti výzkumníky v maličké havanské laboratoři. Čtyřicet let poté se tato malá ostrovní země, izolovaná sankcemi a nepřátelskou politikou Spojených států, blíží dokončení levné, dobře skladovatelné očkovací látky jako funkční alternativy pro chudé a tropické oblasti, které byly v nelidském konkurenčním boji o anticovidovou vakcínu vytlačeny většími a bohatšími státy.
„Fráze, fráze.“ Takto reagoval v pátečním rozhlasovém pořadu Pro a proti prezident Svazu průmyslu a dopravy Jaroslav Hanák na slova předsedy Českomoravské konfederace odborových svazů Josefa Středuly o pokřiveném hodnotovém žebříčku podnikatelské sféry, upřednostňující ekonomické ukazatele před lidskými životy a zdravím.
Do amerického Kapitolu ve středu vnikl fašistický dav Trumpových příznivců, čelných představitelů konspirační teorie QAnon i provařených neonacistů. Přinášíme překlad článku popisujícího tuto Trumpovu provokaci.
Interrupce nejsou morálně špatné ani eticky závadné. Podstoupení potratu jistě není pro ženu nic příjemného a předcházet mu může těžké rozhodování. Jde však o její vlastní tělo a její vlastní volbu! Rozhodování o podstoupení interrupce může usnadnit kvalitní veřejná zdravotní péče a pravdivé informace opírající se o moderní vědecké poznatky. Nikoli emocionálně cílená manipulace ze strany náboženského dogmatismu, ať už v podobě předpotopních mouder bigotních věřících, nebo zavádějících tvrzení tzv. Hnutí pro život (hnutí proti svobodě volby) o smyšleném postabortivním syndromu. V souvislosti s útoky na reprodukční práva žen (nejen) v Polsku zveřejňujeme starší, podle všeho však stále aktuální text filozofa Víta Bartoše k této problematice.