Karl Liebknecht: Proti militarismu

„Můj program je velmi jednoduchý. Jsou to zbraně, zbraně a zbraně,“ prohlásil v dubnu šéf ukrajinské diplomacie Kuleba před schůzkou s ministry zahraničí NATO. Státy NATO pod vedením USA od začátku ruské invaze na Ukrajinu poskytují této zemi masivní vojenskou podporu, na což Rusko pro změnu odpovídá „rozvojem svého vojenského potenciálu“. Svět se postupně militarizuje a roste hrozba dalšího světového konfliktu. Bojem proti podobnému militarismu, který nakonec vyústil do první světové války, vynikal německý revoluční socialista Karl Liebknecht. Sérií jeho textů cheme připomenout antimilitaristické myšlenky, aplikovatelné i dnes v boji proti imperialismu ve státech prosazujících zhoubnou militarizaci světa. Jako první zveřejňujeme Liebknechtův článek Proti militarismu z roku 1906.

„Budeme vás podporovat tak dlouho, jak jen to bude potřeba,“  řekl americký prezident Biden na středeční schůzce s ukrajinským prezidentem Zelenským. Další přislíbená americká vojenská pomoc Ukrajině v hodnotě 1,8590 miliardy dolarů zahrnuje i protiletecký systém Patriot.

Ruský prezident Putin na setkání s vedením ministerstva obrany uvedl, že Rusko bude rozvíjet svůj vojenský potenciál, včetně toho jaderného, a do bojové pohotovosti brzy uvede mezikontinentální balistickou raketu Sarmat. „Nemáme žádná finanční omezení. Země i vláda dávají vše, co armáda žádá. Vše,“ prohlásil Putin.

Od začátku imperialistického vpádu Ruska na Ukrajinu se začíná vážně mluvit o hrozící světové válce. „Třetí světová válka bude zničující jadernou válkou,“ řekl již v březnu ruský ministr zahraničí Lavrov v reakci na – byť zatím odmítavá – slova o třetí světové válce z úst amerického prezidenta Bidena. O dva měsíce později na Světovém ekonomickém fóru ve švýcarském Davosu prohlásil miliardář Soros, že „invaze byla možná začátkem třetí světové války a naše civilizace ji nemusí přežít.“

Sám Putin nedávno připustil, že válka proti Ukrajině je „dlouhodobý proces“ a jeho výsledkem by mělo být získání nových území. Přirovnal se k ruskému carovi Petrovi I. Velikému zmínkou o tom, že Rusko teď ovládá Azovské moře, o které tento tzv. imperátor vší Rusi také bojoval v jedné ze svých dobyvačných válek na začátku 18. století. Podle amerického Institutu pro studium války, financovaného především společnostmi z oblasti vojenského průmyslu, chystá Putin svou zemi na „dlouhou imperialistickou válku“. A bylo by divné, kdyby Spojené státy nečinily totéž. Ostatně v prosinci byl v USA schválen obranný rozpočet v rekordní výši 858 miliard dolarů a finanční podpora Ukrajině byla navýšena na 45 miliard dolarů.

Militarismus zase nabírá na síle, výdaje na zbrojení rostou na úkor potřebných oblastí veřejného sektoru. Slovy Liebknechta: „militarismus je andělem zhouby kultury; barbarizuje civilizaci a požírá, vysávaje lid, všechny prostředky, které by mohly sloužit opravdovému pokroku. Je jádrem a souhrnem všeho nepřátelství vůči lidu, brutálním exekutorem a krvavě železnou hradbou kapitalismu.“


Proti militarismu

Karl Liebknecht

Udeřila hodina odvodů. Brzy přijde povolávací rozkaz, a to nejlepší, co v německém lidu vyrostlo na mladistvé mužné síle, si musí svázat ranec a opustit rodiče, sourozence, kamarády a přátele, často i ženu a děti. Musí! Tady neplatí žádné zdráhání a vzpírání; těm, kteří odporují, hrozí vězeňské zdi. „Vlast volá! Ubohý je ten, kdo se její službě radostně nezasvětí!“ Tak se to říká ve školách, tak se volá z kazatelen, tak je psáno v řádných a „vážených“ knihách a časopisech.

Až dosud jste byli svobodnými muži, vy mladí proletáři, pokud kapitalistická pakultura zná proletářskou svobodu. Bič hladu je však symbolem svobody v porovnání s útlakem, s otroctvím, do kterého vás bude nutit krvavý a železný militarismus. Otroctví! A budete vydáni na milost a nemilost nejen jednomu, ale každému důstojníkovi, každému poddůstojníkovi německé armády; budete muset mlčky a bez odmluvy s přesností stroje ve dne v noci uposlechnout pokynu svých představených… Avšak: „Bez nejostřejší kázně je každá armáda nemožná. I když je služba pro vlast těžká, ubohý je ten, kdo se jí s radostí nezasvětí!“ Tak se to říká všude, kde si potrpí na patriotismus.

Dosud jste si mohli volit bydliště a byt; to nyní přestane – ve velké většině budete vyrváni z domovů, musíte vytáhnout jako vystěhovalci, budete napěchováni do kasáren a rozděleni do světnic jako stádo do chlévů.

Až dosud jste se mohli po práci volně pohybovat; ale militarismus vám od tohoto okamžiku nepovolí žádný svobodný krok; jídlo, pití, spaní, vycházky, vše bude podřízeno kázni, řízeno, kontrolováno.

Až dosud jste mohli číst a psát, co jste chtěli; ale i s tím je konec. Až dosud jste mohli být členy spolků a účastnit se schůzí, jak jste chtěli. Napříště budete smět číst a psát jen to, co dovolí představený; těžké tresty riskuje ten, kdo čte něco jiného než „státotvorné“ spisy, nebo má je jen u sebe, kdo vede jiné řeči než „státotvorné“, kdo vyhledává jinou společnost než „státotvornou“.

„Ale,“ tak budete poučeni, „armáda je vysokou školou německého národa; má nás vychovat k věrnosti monarchovi, k lásce k vlasti, aby naše Německá říše byla silná a pevná.“ „Není výchovy bez donucování,“ říká se. „Ubohý kverulant je ten, kdo se tomuto donucování pro vznešený vlastenecký účel ochotně nepodrobí!“

Až dosud jste mohli bojovat za zlepšení své situace; od zítřka se budete muset za těžkou službu spokojit s 20 feniky mzdy na den a budete moci jen docela tajně zpívat: „Vzdejte čest králi, jen 22 feniků nám dali!“ Bude vám přiděleno jídlo, pití, zaopatření a ošacení bez práva na vlastní volbu, aniž se budete moci odvážit třeba jen kritiky.

Až dosud byla míra vaší práce, kterou jste vykonávali pro zaměstnavatele, ve většině případů pevně vymezena; od zítřka budete musit dělat vše, cokoli a jakkoli vám představený nařídí, a nesmí se ani muknout bez těžkého trestu!

Ale: „To vše s sebou přináší drsný válečný život. Vlast volá. Ubohý je ten, kdo se radostně nezasvětí její službě, kdo v její službě na sebe rád nevezme každé otroctví, každou námahu, každé odříkání!“

Ten, kdo vás uráží nebo bije, i kdyby to byl sám váš zaměstnavatel, váš mistr, dává vám tím beze všech okolků důvod k okamžitému opuštění práce a k náhradě škody. Můžete se beztrestně bránit a nemůžete být sami trestáni, když na oplátku urážíte, bijete. Podle zákona platí urážka vaší cti nebo ublížení na těle způsobené vám vaším zaměstnavatelem stejně jako urážka na cti nebo ublížení na těle způsobené zaměstnavateli dělníkem. Jako svobodní a rovnoprávní státní občané jsou si zaměstnavatel a zaměstnanec rovni, alespoň podle zákona, oba postihuje jeden a týž paragraf.

Nyní se to mění. Kasárenská surovost urážející čest, ukrutně ponižující týrání vojáků, které podle slov samého císaře a ministra války von Einem poskvrňují armádu, to vše vy nebo vaši kamarádi velmi brzo pocítíte. A službu v armádě nesmíte opustit, i kdyby vás to dohánělo k smrti nebo šílenství. Nemáte práva na okamžitou odpověď; a je popíráno i samo právo sebeobrany. Naproti tomu se představenému podle válečných předpisů výslovně přiznává i právo použít proti odbojným podřízeným zbraně. Urážka, ponížení a týrání podřízených, i ty nejtěžší, jsou vojenskými zákony a vojenskými soudy ve většině případů posuzovány jen jako jednání proti předpisům, v řidších případech jako ublížení na těle, a trestány většinou jen nepatrnými tresty, které nezneuctí jako krátkodobým domácím vězením a podobně, v řidších případech poměrně krátkodobým vězením.

Projev Karla Liebknechta na veřejném shromáždění v berlínské Tiergarten v roce 1918

Tytéž vojenské zákony a soudy hrozí a vyslovují drakonicky tvrdé tresty na svobodě, nejčastěji káznici, nad podřízeným, který se, i kdyby to bylo nevědomky, nechal strhnout k neposlušnosti a urážce nebo jiné třeba sebe odpustitelnější násilné činnosti vůči představenému, byť to byl sebe nehodnější a nejsprostší ras na vojáky. Vojenské zákony měří zásadně a strašlivě dvojím loktem. Jen obtížná a dvojsečná, mnoha kličkami opatřená cesta stížnosti chrání vojáka, který nespolkne všechno, co mu jeho trýznitel podává. Sebemenší výstřelek proti některému z nesčetných nadřízených ničí se smrtelnou jistotou existenci nešťastného vojáka.

„Také s tím se musí počítat! Železná kázeň je nutná; vede často k truchlivým následkům; ale to jsou jen výjimky. Snášejte i ji ve službách drahé vlasti.“

A dají vám pestré, třpytivé uniformy, budou vás vodit se zpěvem a hudbou ulicemi. Váš nový oděv budou nazývat „nejvznesenějším kabátem“, budou vám očkovat pýchu vůči nepříteli; to vám má zastřít všechno zařízení, všechnu hanbu a bídu kasáren.

Ale jste snad děti, jste snad zvěř, abyste mohli pro nádheru a lesklou cetku, pro hračku zapomenout na své prvorozenské právo na lidskou důstojnost? Není to urážka, že se o vás tohle domnívají?

Přesto: je třeba bránit vlast! A to znamená pro velké cíle přivřít oči a zatnout zuby!

Bránit vlast? Myslete na své čínské hrdinské činy, na boje v afrických koloniích, na marocký obchod, který byl s to zaplést Německo do světové války, rozšířit v Evropě vraždu a požár. Co to mělo co dělat s obranou vlasti? Velikášská světová a koloniální politika má sloužit zájmům velkokapitalistického podnikatelstva; vlasti a proletariátu ukládá jen břemena.

Hledání míru – protiválečný, antiimperialistický vtip socialistického kreslíře Arta Younga, který vyšel v roce 1915 v americkém levicovém měsíčníku The Masses

Nu, ať je tomu jakkoli, vejdete do kasáren.

Tam brzy uslyšíte: máte sloužit nejen v boji proti vnějšímu nepříteli, ne, ale také v boji proti vnitřnímu nepříteli!

Kdo je vnitřní nepřítel?

Máte na povel střílet na otce a matku, na bratra a sestru!

Pro vlast?

Možná, že budete nakomandováni ke stávkokazeckým službám.

Pro vlast?

Možná, že budete jako v Norimberku a Magdeburgu a jako v celém Prusku 21. ledna 1906 povoláni do zbraně při hospodářských bojích mezi dělnictvem a podnikatelstvem na ochranu podnikatelstva a při politických bojích za svobodu vašich utlačovatelů proti dělníkům, vašim kamarádům, kolegům a soudruhům.

Pro vlast?

Otevřou se vám oči, jestliže se ještě neotevřely.

Jaká je to vlast, která nezahrnuje celý národ, odtrhuje vás od vašich nejmilejších, chce z vás udělat nepřátele vašich přátel? Která proklamuje boj proti dělnictvu, která je zajedno s podnikatelstvem, s každou reakcí?

To není vaše vlast; to není jednotná německá vlast. To je jen zastoupení jedné třídy německého národa, která je k vám, co jste na živu, a již k vašim otcům, co jsou na živu, až do krve nepřátelská, která vás a vaše otce, matky, bratry, sestry, kamarády a kolegy a stejně smýšlející soudruhy od nejranějšího věku vykořisťuje a utlačuje!

Vnitřní nepřítel, to jsou vaši otcové, matky, bratři, sestry a přátelé, to je celý proletariát a všechno, co nejde ruku v ruce s vládnoucí reakcí; vnitřní nepřítel: to jste ještě dnes vy sami! A to budete po svém propuštění zase vy sami! Vy sami, kteří budete povoláni do boje proti tomuto vnitřnímu nepříteli, do boje proti vám samým.

Budou-li proletáři mobilizováni proti vnitřnímu nepříteli, budou degradováni na „hlídací psy“ kapitálu, vašeho nepřítele; vaše mzda, byť byla sebemenší, má být Jidášovou mzdou: není na místě, mluví-li tak přátelé proletariátu?

A když jste již poznali toto, poznáte další: Jen proto strašlivý tlak a dril a železná disciplina, aby byl proletariát strachem a hrůzou přinucen sloužit svým vlastním nepřátelům, kapitálu a reakci.

A proto otroctví a duševní poručníkování, potlačování smýšlení a lesklá nádhera, aby proletariát v pestrém kabátě zapomněl na sebe a na všechny své a ochotně vykonával vůli kapitálu a reakce, svých nepřátel.

Proto týrání vojáků a zásadní měření dvojím loktem vojenským zákonem a vojenskou justicí, protože nebylo vytvořeno a není třeba žádného lidového vojska, žádné armády německého lidu, ale armády kapitálu a reakce.

Proto jste odváděni z domova do ciziny, abyste, odloučeni od svých nejbližších, byli v boji pro své nepřátele méně rušeni ohledy a pochybnostmi, pocitem solidarity a nepohodlnými city.

A každoroční šílené miliardové výdaje na to, abyste byli proměněni v tento sebevražedný nástroj, aby z vás proletářů byla vybudována nejsilnější hradba vašeho vězení, aby se vynasnažili zmást a uloupit vám duši, rozum, sebevědomí, třídní uvědomění, lásku k dětem a sourozencům, krátce všechny nejušlechtilejší city, musíte vy, musí proletariát také ještě z větší části vymačkat ze svého trpkého potu.

Není to nesmysl? Není to nemožné? Proč se kapitalismus, proč se reakce nebrání svými příživníky, těmi, jejichž zájmy zastupují?

A militarismus je andělem zhouby kultury; barbarizuje civilizaci a požírá, vysávaje lid, všechny prostředky, které by mohly sloužit opravdovému pokroku.

Je jádrem a souhrnem všeho nepřátelství vůči lidu, brutálním exekutorem a krvavě železnou hradbou kapitalismu.

Přijměte toto poznání, vy proletáři, kteří budete povoláni do zbraně, a všechny pokusy odstrašit vás v kasárnách od velké věci proletářského osvobozovacího boje musí nejen ztroskotat, ale nadšení vašeho přesvědčení, vašich idejí musí vzplanout tím výše a žhavěji. Jako dvojnásob utvrzení bojovníci se vrátíte z armády kapitalismu do řad armády proletářů.

Mladá garda, orgán mladých dělníků Německa

Mannheim, 1. ročník, 1906, číslo 7


Jazykovou úpravu původního textu Proti militarismu, z němčiny přeloženého Květou Kolmanovou a vydaného SNPL v roce 1954, provedl kolektiv Libereds.