Obyvatelstvo Madridu se dovolává svého práva na bydlení

V Madridu se minulou neděli 13. října 2024 konala mohutná demonstrace za právo na bydlení. Mobilizace obyvatel proti spekulaci s bydlením byla největší za nejméně posledních deset let.


Demonstraci, která se konala pod heslem Bydlení je právo, ne byznys, vedl madridský svaz nájemnictva Sindicato de Inquilinas e Inquilinos de Madrid (SIIM) za podpory dalších 40 organizací a kolektivů, jako je největší odborový svaz Comisiones Obreras (CCOO), založený v 60. letech Komunistickou stranou Španělska a skupinami římskokatolického dělnictva za účelem boje proti Frankově fašismu a za práva pracujících, nebo proslulé anarchosyndikalistické odbory Confederación Nacional del Trabajo (CNT), fungující už od dob španělské občanské války.

Zatímco podle vlády se akce zúčastnilo nejméně 22 000 protestujících, organizátoři odhadují občanskou participaci na 400 000 lidí. Protestující požadovali dostupné bydlení, nižší ceny nájemného, větší investice do sociálního bydlení a zvýšenou regulaci tohoto sektoru, jako je omezení spekulace a krátkodobých pronájmů turistům nebo přísnější kontrola vystěhování. Obraceli se na vládní úřednictvo i majitele domů, vyzývali k rezignaci ministryni pro bydlení Isabel Rodríguez a vinili ji z nečinnosti během bytové krize.

Organizátoři a organizátorky akci hodnotí jako velmi pozitivní, považují ji za enormní úspěch, kterým ale nic nekončí. Ujišťují, že celý boj teprve začíná. Podobné protesty jsou plánovány například v Barceloně, Valencii a Malaze. Podle tajemnice odborů CCOO Palomy López Bermejo byly zaplněné ulice varováním pro instituce a vlády, aby začaly jednat o řešeních: „Musí dát na stůl plán bydlení přizpůsobený potřebám madridských občanů, se specifickým programem bydlení pro mladší obyvatelstvo.“ Vzhledem k tomu, že zástupci veřejné správy v Madridu ale nedělají nic proto, aby se situace s bydlením zlepšila, budou následovat další a další mobilizační akce, protože jiné řešení zde v tuto chvíli není.

Mluvčí svazu nájemnictva SIIM Valeria Racu varovala pronajímatele a realitní firmy, že jejich „beztrestnost skončila“, a zároveň naznačila možnou stávku za nájemné. „Jestli budete dál zvyšovat ceny, přestaneme je platit a nebude policie, soudy ani násilníci, kteří by nás všechny vystěhovali.“ Toto odhodlání podpořili protestující opakovaným skandováním: „Pokud ceny neklesnou, stávku za nájemné!“

V čem je problém?

Španělsko, zejména velká města, jsou zasažená krizí bydlení. Oblíbené turistické destinace jsou obětí pokročilé komodifikace bydlení, z velké části způsobené orientací trhu na krátkodobé pronájmy turistům a všeobecné spekulace na růst cen nemovitostí. Nájemníci jsou čím dále více vytlačováni ze svých bydlišť, a to nejen v Madridu nebo Barceloně. Mladí lidé nemají perspektivu stabilního bydlení, nájemní byty jsou drahé a hypotéky nedostupné. Nad situací s bydlením se vznášejí mrchožroutí investiční fondy, které žijí z čiré spekulace na růst cen.

Ve Španělsku vládnou reformističtí socialisté Pedra Sáncheze, který nechvalně proslul omezeným výrokem: „Nejsem monarchista, ale řeknu vám to na rovinu: raději bych žil v konstituční monarchii Filipa VI. než v republice Huga Cháveze nebo Madura.“ Sánchezova vláda v této fázi na krizi nereaguje jinak, než navýšením podpory pro nájemníky, tedy variantou českého příspěvku na bydlení. To fakticky znamená státní dorovnávání přemrštěných cen nájmů, což situaci nejen neřeší, ale naopak může způsobit další navýšení už tak velmi vysokých nájmů. Situace ve Španělsku je vážná. V hlavním městě Madridu zůstává 66 % lidí ve věku 18-34 let v domácnosti rodičů, zatímco v roce 2010 to bylo 50 %.

Krize bydlení ve Španělsku úzce souvisí nejen s turistickou gentrifikací, tedy proměnou městského prostoru pod vlivem turismu a vytlačováním místních obyvatel, ale s celkovou komodifikací bydlení, kterou pozorujeme v celosvětovém měřítku. Madridská radnice je však dlouho v rukou pravicových vlád, které pro bydlení běžných lidí nedělají nic.

Souvisí problém madridských nájemníků s námi? Samozřejmě. Komodifikace bydlení, kdy se ze základního předpokladu důstojného života stává předmět směny, obohacování a kumulace renty, je velkým problémem globálního kapitalismu. Česká republika zažívá svou vlastní krizi bydlení, která je rovněž problémem komodifikace bydlení a pasivity neoliberálního státu rezignujícího na investice do bydlení. Skromné pokusy současné vlády v podobě osmi miliard korun, které přinesou 3 000 nových bytů v zemi s 10,5 miliony obyvatel, působí směšně. Záměrem pravicové vlády totiž není řešit bydlení, což ostatně potvrzují i komplikace provázené schválení Zákona o podpoře bydlení (viz nedávné odvolání ministra Bartoše). Naše vláda bohužel hájí zájmy bohatých, zájmy vlastníků více bytů, zájmy rentiérů z nájmů a spekulace.

Narůstající počet obyvatel Česka žijících v nájmu za situace plné deregulace nájemného a mizivé jistoty nájemních smluv tak vytváří vrstvu obyvatel, která snad brzy projeví svoji nespokojenost správným směrem – proti vládě a za zajištění sociálních práv. Doufejme, že se síly nespokojenosti neobrátí pouze na obskurní ultrapravicové politické subjekty, ale že krize bydlení přinese i novou emancipační a organizační sílu české levici.


Podle článku španělského deníku El País a informací zpravodajské televizní stanice Euronews zpracoval kolektiv Libereds.