Poslední zářijovou sobotu se v pohraničním dvouměstí Görlitz/Zgorzelec konal třetí ročník Pride průvodu pod názvem Christopher Street Day. Stovky lidí pochodovaly pod heslem Gleiches Recht für alle! Równość praw dla wszystkich!. Náladu jim nezkazily lehké dešťové přeháňky, ani konfrontace s neonacisty. Tento pochod je demonstrací za toleranci, rovnost a uznání práv LGBTIQ+ osob. Akci organizuje občanská společnost a politické strany z města a regionu Görlitz.
Christopher Street Day 2024 v Görlitz a Zgorzelci
Görlitz je nejvýchodnější město Německa na hranici s Polskem. Nachází se v saské části historického území Horní Lužice. Historické centrum města s asi 4 000 památkových objektů ze všech hlavních fází středoevropských architektonických stylů bývá označováno jako nejrozsáhlejší památková rezervace v Německu. Někdejší východní předměstí, které odděluje řeka Lužická Nisa, dnes tvoří samostatné polské město Zgorzelec. Obě části se v roce 1998 znovu spojily alespoň proklamativně v rámci Euroregionu Nisa v „Evropské město Görlitz/Zgorzelec“.
Demonstrace Christopher Street Day (CSD) začala u vlakového nádraží Görlitz. Odtud se za zvuků samba bandu, reprodukované hudby i hlasitého skandování queer a antifašistických hesel vydalo na pochod zhruba 800 lidí, což bylo téměř dvakrát více než vloni. Nad hlavami jim vlály duhové, antifašistické a levicové vlajky.
Podél průvodu, který vedla dodávka s reproduktory, vyzdobená věnci a barevnými balonky, se vlnil dlouhý duhový prapor. Na transparentech a piketech byla k vidění hesla jako Unsere Existenz ist keine Discussion/Meinung, I ❤️ Girlitz, Homokomando, Lieber Liebesperlen im Arsch als Demokratie im Arsch, Wszyscy jesteśmy z tej samej gliny!, Kutschen für alle nebo Görlitz & Zgorzelec bleibt bunt. Nechyběly ani kombinézy v podobě jednorožce a jiné queer obleky.
Pochod, který měl několik zastávek s tematickými projevy v němčině i polštině, prošel centrem Görlitz a přešel Nisu až do Zgorzelce. Na polské straně se u mostů přes řeku shromáždila hrstka nácků spolu s bigotními flaňdáky, kteří se snažili akci narušit. Jejich pokusy natáčet si účastnictvo pochodu byly za pomoci deštníků zmařeny přítomnými antifašisty a antifašistkami, dohlížejícími na bezpečnost demonstrujících.
Průvod došel až na Eliasbethplatz ve starém centru města, kde pokračoval moderovaným festivalem s politickými projevy prokládanými djskými vstupy. Na místě byly nejrůznější stánky organizací zabývající se queer tematikou a stran podporujících CSD, jako je Die Linke, sociální demokracie, Zelení nebo Die Partei.
Zastánci tzv. tradiční rodiny protestující proti CSD
Poklidný průběh akce náhle narušila demonstrace asi 450 agresivních neonacistů přibližujících se k festivalu a provolávajících nenávistná hesla. Mnozí z oslavujících to oprávněně vnímali jako hrozbu. Několik desítek se jich spojilo a za skandování antifašistických hesel zablokovalo neonacistický pochod. Náckové tak museli odtáhnout s nepořízenou.
Antifašistická jednota následně u nádraží zmařila další provokaci krajních pravičáků vůči odjíždějícímu účastnictvu z jiných měst. Neonacisté si později vylili zlost na místní kanceláři levicové strany Die Linke, kterou počmárali hanlivými fašistickými hesly. Kromě toho někteří z nich čelí obvinění z propagace rasistického gesta, když prsty ruky údajně ukazovali písmena WP (white power, tj. bílá síla) jako symbol bílé nadřazenosti.
Hrstka polských neonacistů a homofobek
Němečtí a polští neonacisté se na protest proti CSD mobilizovali celostátně, ale na výzvu reagovalo méně lidí, než se čekalo. K protestu vyzývala zejména skupina Elblandrevolte, jejíž údajný vůdce Finley Pügner pochází z Görlitz. Skupina byla založena teprve počátkem tohoto roku, zájem o ni ale narůstá v několika městech východního Saska. Spolek Kulturbüro Sachsen ji klasifikuje jako místní skupinu Junge Nationalisten, což je mládežnická organizace někdejší neonacistické strany NPD, dnes Die Heimat. Jeden z členů Elblandrevolte je podezřelý z květnového útoku na sociálnědemokratického poslance Matthiase Eckeho, který byl vážně zraněn.
„V posledních měsících jsme denně svědky násilí. Ve velkých městech je chůze za ruku s partnerem stejného pohlaví samozřejmostí. Tady to tak není,“ říká jeden z organizátorů CSD Wojciech M. Urlich. Bát se však nepomáhá. „Tady ve čtvrti je silná queer komunita. Proto slavíme, zviditelňujeme se a ukazujeme se,“ dodává Urlich. „Člověk si toho všimne v každodenním životě, pokud neodpovídá heteronormativnímu obrazu,“ uvádí Grete Binder z organizačního týmu CSD. „Na ulici se objevují skeptické pohledy, musíte hodně vysvětlovat a polykat to.“
Kancelář strany Die Linke počmáraná hanlivými fašistickými hesly
Queer komunita ani levice to v této části Německa nemají jednoduché. Podle internetové verze berlínského deníku Die Tageszeitung neonacismus dominuje zdejší kultuře mládeže, zejména ve venkovských oblastech východního Saska. Mnoho plakátů propagujících CSD tady bylo zničeno nebo poškozeno hned první noc.
Web Antifaschistische Recherche Chemnitz monitorující tamní neonacistickou scénu potvrzuje tento regionální trend: „Noví neonacisté vystupují agresivně na sociálních sítích, které používají jejich vrstevníci, a projevují výrazný radikalismus, zejména v jazyce a estetice. […] Formování skupin a radikalizace mladých neonacistů probíhá nejen prostřednictvím sociálních médií, ale také v (existujících) kruzích přátel, při návštěvách různých pravicových pochodů a na fotbalové scéně. […] Otevřený neonacismus se stále více stává součástí sebevědomé mládežnické kultury s hegemonistickými aspiracemi. […] Agresivní chování mladých neonacistů na shromážděních a na mnoha místech každodenního života, které směřuje k verbálnímu a estetickému radikalismu, ukazuje nejen na nové sebevědomí, ale také na nedostatečné povědomí o možnostech represe a možných protiopatřeních. Důvodem takového chování může být nedostatek zkušeností s jakýmkoli druhem odporu, zejména se státní represí, ale i s odporem v osobním prostředí.“
V Görlitz přesto fungují samosprávné hausprojekty a levicové kluby, sociokulturní centrum RABRYKA nebo mládežnické centrum BASTA!, které v srpnu oslavilo 30. výročí vzniku. Görlitz je také regionálním kontaktním místem pro LGBTQ+ komunitu, kde se poskytují poradenské služby a pořádají samoorganizované kulturní aktivity. Avšak AfD a krajně pravicové struktury ve městě i v regionu představují velice silného soupeře.
Ve Zgorzelci je situace queer lidí ještě obtížnější, polská společnost se totiž vyznačuje o poznání větším konzervatismem. Proto je takováto přeshraniční demonstrace tak důležitá. Tato zkušenost ukazuje, že opuštění pole tzv. kulturních válek ve prospěch čistě ekonomických požadavků, o což usiluje konzervativní „levice“, není dost dobře možné.
Tyto dvě roviny jsou neoddělitelné, mají dialektický vztah. Ekonomická základna (výrobní vztahy) určuje podobu nadstavby (politika, kultura, právo, filozofie, náboženství). Nadstavba se ale rozvíjí i relativně samostatně a základnu ovlivňuje. Slovy Engelse z Dopisu Josephu Blochovi: „Ekonomická situace je základnou, ale na průběh dějinných zápasů také působí a jejich formu v mnoha případech převážně určují různé momenty nadstavby.“
Většina LGBTQ+ lidí jsou pracující a jejich zkušenost s životem v kapitalismu je neméně důležitá. Jejich zrovnoprávnění pomůže nejen queer komunitě samotné, ale i dělnické třídě jako celku. Kromě toho, že přispěje k odbourávání předsudků, posílí také jednotu v boji právě za ony vzývané ekonomické požadavky.
Proto je důležité propojovat kulturní a politické boje s těmi ekonomickými. Prosazovat společné třídní zájmy, za které lze efektivně bojovat pouze pokud se nenecháme rozdělit a umožníme zrovnoprávnění opomíjených a utlačovaných skupin pracujících a chudých, jako jsou homosexuálové, translidé, ženy nebo migranti.
Tato problematika se stále vyvíjí, je v pohybu. Tím, že ji budeme přehlížet nebo popírat, nezmizí. Naopak musíme je nastudovat, pochopit a integrovat do antikapitalistické praxe. Jinak toho budou zneužívat na jedné straně zdánliví obhájci utlačovaných skupin (liberálové), na druhé falešní spasitelé „lidu“ (populisté a fašisté), aby udrželi kapitalismus při životě, ať už v jeho buržoazně demokratické nebo despotické podobě.
Queer riot proti policejnímu násilí v New Yorku 1969
CSD se každoročně koná v mnoha městech po celém světě na památku událostí z 28. června 1969 v New Yorku, kdy policisté vtrhli do baru Stonewall Inn na Christopher Street, místě setkávání gayů, leseb a translidí. To tehdy vyvolalo několikadenní nepokoje, kterých se zúčastnilo kolem 2 000 lidí.
Sylvia Rivera, aktivistka za práva gay a transgender osob
Jak řekla aktivistka a komunitní pracovnice v New Yorku Sylvia Rivera: „Byla jsem radikálka, revolucionářka. A pořád jsem revolucionářka. Jsem hrdá, že jsem mohla ukázat cestu a pomohla měnit zákony. […] Jsem hrdá, že jsem se účastnila Stonewallského riotu. Vzpomínám si, že když někdo hodil molotovův koktejl, říkala jsem si: Bože můj, je tu revoluce. Revoluce je konečně tady!“ LGBTQ+ lidé se poté začali organizovat, vznikla Gay Liberation Front. Na první výročí, 28. června 1970 se uskutečnil protest, který se stal prvním pochodem hrdosti.
