„Obří demonstrace, devítimilionová generální stávka, to byl květen až červen 1968 ve Francii. Jak ale vypadala realita hnutí? O co usilovalo? Kdo stávku organizoval, kontroloval, kdo se jí účastnil? Jaká byla role odborů? Co dělali aktivní pracující? Vznikla v rámci hnutí autonomie pracujících? Jak celé hnutí hodnotit?“
O tom všem můžete přijít podiskutovat s účastníkem tehdejšího hnutí na akci, kterou 8. listopadu pořádá spolek LIAS spolu s organizací Kolektivně proti kapitálu. Takový pohled na rok 1968 ve společnosti citelně chybí, proto tuto debatu aktivně podporujeme.
1968 je obecně považován za rok, který „otřásl světem“. Jednalo se o období, kdy se lámal poválečný společenský konsenzus založený na ekonomickém vzestupu a kdy studenti, intelektuálové, aktivisté a pracující otevřeně vystoupili prosti dosavadnímu status quo. To vše ve jménu rovnosti osobní, rasové, genderové a především od diktátu ekonomiky oproštěné svobody s cílem vybudování spravedlivější společnosti. Jakkoliv hnutí skončilo ve všech případech – od Tokia přes Prahu po Berkeley neúspěchem, celá řada emancipačních myšlenek jako například otevření univerzit, zohlednění práv menšin atd. byla realizována i v následných restauračních poměrech. To je také důvod, proč dnes rok 1968 vzbuzuje negativní reakce u všech odnoží nové pravice, která v této době spatřuje konec starých dobrých časů konzervativního řádu a počátek úpadku a dekadence.
Francie roku 1968, o níž se bude debatovat s pamětníkem, je skvělým příkladem všech zmíněných trendů. V květnu 1968 se po masové generální stávce a hektických protestech ve francouzských městech schylovalo k takové destabilizaci režimu, že prezident Francie generál De Gaulle uvažoval o nasazení armády. Debata bude zaměřena na otázky povahy protestního hnutí, jeho cíle, reálné aktivity a vnitřní limity. V neposlední řadě nám půjde o zhodnocení aktuálnosti tehdejšího hnutí v promýšlení současné situace.
Ráno jsem si do tašky sbalil velký rudý prapor a vyrazil jsem do továrny.
Účastník francouzského dělnického hnutí z roku 1968
Atmosféra doby na nás dýchne v následujícím úryvku ze vzpomínek účastníka tehdejšího hnutí ve Francii, které v roce 2008 vydala organizace Kolektivně proti kapitálu.
„Ve čtyři odpoledne jsme se vydali do Sorbonny na setkání s těmi zatracenými levičáky, protože nám to každý v továrně radil a my chtěli vědět, co jsou zač.
Na Sorbonnu jsme vešli přes náměstí Place Paul Painlevé. Nevěděli jsme, že vchod je na opačné straně, protože nikdo z nás dosud dveřmi univerzity neprošel! Hned nás šokovaly ty grandiózní budovy a radostný chaos, který všude vládnul. Na dvoře byla socha, pokrytá rudočernými vlajkami… Cítili jsme se jako pozemšťané, kteří přistáli na jiné planetě.
Jediní lidé, které jsme tam našli, byli z Party socialiste unifié (PSU), potom maoisté různých odstínů a ještě pár anarchistů. Maoisté se nám nelíbili kvůli jejich Stalinovi. Nechápali jsme, že mohou existovat revolucionáři, kteří tvrdí, že následují hrobníka revoluce. Trochu jsme diskutovali s lidmi z PSU. Mluvili jsme s nimi o tom, co se stalo ve fabrice, co se pokoušíme dělat, ale moc jsme si nerozuměli. (…)
Pak už jsme začali být unavení, ráno jsme přitom museli být ve formě. Bylo třeba hlídat čas. Nakonec jsme šli do postelí. Myslím, že tu noc jsem nespal dobře. V hlavě jsem si procházel všechny chlapy, co jsem znal: ty, kteří byli stoprocentně ‚pro‘ náš plán okupace továrny, pak ostatní, kteří měli blízko k odborářskému aparátu… Přehrával jsem si, o čem debatovat: co budou za problémy, jaké argumenty použít, na koho se dá spolehnout; na koho si dát pozor atd. Bylo jisté, že se v továrně chystáme spustit převrat.
Ráno jsem si do tašky sbalil velký rudý prapor a vyrazil jsem do továrny.“
Hnutí ve Francii 1968 bude věnována prezentace, která se uskuteční 8. listopadu od 18:00 v Komunitní zahradě LIAS, na konci Široké ulice v Liberci. O své zkušenosti, pocitech a soudech bude mluvit i účastník tehdejšího hnutí v Paříži. Přijďte si poslechnout zajímavé povídání, podiskutovat s pamětníkem a ochutnat ďábelské špízy z místního grilu!