Ředitel americké Ústřední zpravodajské služby (CIA) Burns minulý týden tajně navštívil Kyjev, aby „posílil pokračující podporu Ukrajině.“ Týden na to se schází spojenci západního imperialismu na americké letecké základně Ramstein v Německu, aby projednali další dodávky zbraní Kyjevu. Mezitím generální tajemník NATO Stoltenberg prohlásil na Světovém ekonomickém fóru, že Ukrajina potřebuje výrazně více zbraní. Ruský prezident Putin při návštěvě Petrohradu zase obhajoval imperialistické důvody invaze a chvástal se tvrzením, že „vítězství je zajištěno.“ Jednání o míru, natožpak ukončení války je v nedohlednu. Dobrá zpráva pro kapitány (zbrojního) průmyslu, jejich vlády a generály, špatná pro pracující na obou stranách konfliktu. Liebknechtovo heslo z časů první světové války, že hlavní nepřítel je doma, vyjadřuje, že nepřítelem pracujících nejsou pracující jiných zemí, proti kterým jsou nuceni válčit na frontě, přestože s nimi sdílí stejný úděl vykořisťování a útlaku. Ale že jejich hlavním protivníkem je právě vlastní vláda a kapitalisté profitující z války. Jako třetí v sérii antimilitaristických textů Karla Liebknechta zveřejňujeme slavný text letáku Svazu spartakovců Hlavní nepřítel je ve vlastní zemi z roku 1915.
Hlavní nepřítel je ve vlastní zemi
Karl Liebknecht
Stalo se, co bylo možno již deset měsíců od útoku Rakouska na Srbsko očekávat: válka s Itálií je tu.
Lidové masy zemí vedoucích válku se začaly osvobozovat ze sítí úředních lží. Poznání příčin a cílů světové války, bezprostřední odpovědnost za její vypuknutí, se rozšířilo také mezi německým lidem. Šílenství svatých cílů války víc a víc ustupovalo, válečné nadšení zmizelo, všude mohutně vzrostla touha po urychleném míru – také v armádě!
Těžká starost pro německé a rakouské imperialisty, kteří se marně ohlíželi po záchraně. Teď se jim zdá, že přišla. Zásah Itálie do války jim má poskytnout vítanou příležitost, aby rozpoutali nové opojení nenávisti mezi národy, aby zadusili touhu po míru, aby smazali stopu vlastní viny. Spekulují na zapomnětlivost německého lidu, na jeho příliš často vyzkoušenou shovívavost.
Kdyby se tento čistý plán podařil, byl by výsledek desetiměsíční krvavé zkušenosti ten tam, mezinárodní proletariát by tu stál zase beze zbraně, úplně vyřazen jako samostatný politický činitel.
Tento plán musí ztroskotat – pokud část německého proletariátu, která zůstala věrna mezinárodnímu socialismu, zůstane pamětliva a hodna svého dějinného poslání v této strašlivé době.
Nepřátelé lidu počítají se zapomnětlivostí mas – proti této spekulaci razíme heslo:
Všemu se naučit, nic nezapomínat!
Nic nezapomínat!
Byli jsme svědky toho, že při vypuknutí války byly masy vládnoucími třídami lákavými melodiemi získávány pro kapitalistický cíl války. Zažili jsme, jak měňavé mýdlové bublinky demagogie splaskly, odletěly bláhové sny srpna, jak místo štěstí přišla na lid bída a nářek, jak začaly proudit slzy válečných vdov a sirotků, jak se udržování trojtřídní hanby, zatvrzelé prohlašování čtyřjedinosti poloabsolutismu – vlády junkerů – militarismu – policejní zvůle za svatou stalo hořkou pravdou.
Jsme varováni zkušeností – všemu se naučit, nic nezapomínat!
Odporné jsou tirády, kterými italský imperialismus přikrášluje svou loupežnou politiku; odporná je ona římská tragikomedie, v níž také nechybí grimasa hradního míru, která se v zemi stala běžnou. Ještě odpornější však je, že v tom všem jen jako v zrcadle zase poznáváme německé a rakouské metody z června a srpna 1914.
Italští váleční štváči zasluhují každé pranýřování. Ale nejsou ničím jiným než napodobiteli německých a rakouských válečných štváčů, oněch hlavních viníků na vypuknutí války. Stejní bratří – stejné čapky!
Komu má německý lid děkovat za nové utrpení?
Od koho má žádat zadostiučinění za nové hekatomby obětí, které se nahromadí?
Je nezvratné: rakouské ultimátum Srbsku z 23. července 1914 bylo pochodní, která zaplavila svět, i když se požár na Itálii rozšířil teprve později.
Je nezvratné: toto ultimátum bylo signálem pro nové rozdělení světa a svolávalo nutně k plánu všechny kapitalistické loupežné státy.
Je nezvratné: toto ultimátum rozvinulo naráz otázku nadvlády na Balkáně, v Malé Asii a v celém Středomoří a tím také všechny rozpory mezi Rakouskem, Německem a Itálií.
Spartakovci pochodující Berlínem
Jestliže se teď němečtí a rakouští imperialisté pokoušejí schovat se v houští italské loupeživé politiky, za kulisou italské věrolomnosti, jestliže se zahalují do tógy morálního rozhořčení, poraněné nevinnosti, zatímco v Římě našli právě jen sobě podobné, pak zasluhují žíraviny nejstrašlivějšího výsměchu.
Jest třeba nezapomínat, jak si s německým lidem zahrávali právě v italské otázce velmi ctihodní němečtí patrioti.
Trojdohoda s Itálií byla odjakživa fraškou – vám to bylo zastíráno.
Itálie byla pro znalce v případě války vždy jistým protivníkem Rakouska a Německa – vám byla předváděna jako spolehlivý spojenec.
Ve smlouvě o Trojdohodě, při jejímž uzavření a obnovení se vás nikdo neptal, byl uzavřen velký díl světově politického osudu Německa – z této smlouvy vám do dnešního dne nebylo sděleno ani jediné písmeno.
Rakouské ultimátum Srbsku, kterým malá klika přemohla většinu, bylo porušením spojenecké smlouvy mezi Rakouskem a Itálií – vám o tom nebylo řečeno nic.
Toto ultimátum bylo dáno proti výslovnému odporu Itálie – vám to bylo zamlčeno.
Již 4. května tohoto roku zrušila Itálie spojenectví s Rakouskem – až do 18. května byla tato rozhodující skutečnost německému a rakouskému lidu utajována, ano, navzdory pravdě přímo úředně zalhávána – protějšek k onomu úmyslnému podvádění německého lidu a německého říšského sněmu o německém ultimátu Belgii z 2. srpna 1914.
Na jednání Německa a Rakouska s Itálií, na nichž závisel zásah Itálie, vám nebyl dán žádný vliv. Jednalo se s vámi v této životní otázce jako s nezletilými, zatímco válčící strana, zatímco tajná diplomacie, zatímco hrstka lidí v Berlíně hrála v kostky o osud Německa.
Torpédováním Lusitanie* byla nejen upevněna moc anglické, francouzské a ruské válčící strany, vyvolán těžký konflikt se Spojenými státy, celá neutrální cizina povzbuzena k vášnivému rozhořčení proti Německu, ale také ulehčeno italské válčící straně právě v kritické době její osudné dílo – také k tomu musel německý lid mlčet; železná pěst stavu obležení mu sevřela hrdlo.
V březnu letošního roku již mohl nastoupit cestu mír – Anglie nabídla svou ruku – chamtivost německých imperialistů po zisku ji odmítla. Nadějné mírové snahy byly německými zájemci o koloniální výboje velkého stylu, o anexi Belgie a francouzského Lotrinska, kapitalisty velkých německých loďařských společností, štváči německého těžkého průmyslu zahnány.
Také to bylo německému lidu zatajeno – také zde jej nikdo nežádal o radu.
Komu má, tak se ptáme, německý lid poděkovat za pokračování strašlivé války, komu má poděkovat za zásah Itálie? Komu jinému než odpovědným nezodpovědným ve vlastní zemi.
Všemu se naučit, nic nezapomínat!
Italská kopie německých událostí z léta minulého roku nemůže být myslícímu člověku povzbuzením k novému válečnému opojení, ale jen novým popudem k zaplašení oněch bláhových nadějí na ranní červánky politické a sociální spravedlnosti, jen novým světlem k osvětlení politických odpovědností, k odhalení celé obecné nebezpečnosti oněch rakouských a německých podněcovatelů války, jen novou obžalobou proti nim.
Učit se nezapomínat je však třeba také, a to především, jaký hrdinný boj proti válce bojovali a ještě bojují naši italští soudruzi. Bojují v tisku, na shromážděních, v pouličních projevech, bojují s revoluční silou a odvahou vzdorujíce svými těly a životy zuřivému příboji úředně vybičovaných nacionalistických vln. Jejich boji platí naše nadšené blahopřání! Jejich duch nechť je naším příkladem! Postarejte se o to, aby se stal vzorem Internacionále!
Použití Liebknechtova hesla Komunistickou internacionálou mládeže v roce 1923
Kdyby tomu tak bylo od oněch srpnových dnů, bylo by na světě lépe. Bylo by lépe pro mezinárodní proletariát.
Ale rozhodná vůle k boji nezná žádné příliš pozdě!
Dohospodařilo nesmyslné heslo „vytrvat“, které vede jen stále hlouběji do mlýnského náhonu masakrování lidstva. Příkazem hodiny je mezinárodní proletářský třídní boj.
Hlavní nepřítel každého lidu je v jeho vlastní zemi!
Hlavní nepřítel německého lidu je v Německu: německý imperialismus, německá válčící strana, německá tajná diplomacie. Tohoto nepřítele ve vlastní zemi musí německý lid porazit, porazit v politickém boji ve spolupráci s proletariátem ostatních zemí, jehož boj směřuje proti jeho domácím imperialistům.
Jsme zajedno s německým lidem – nemáme nic společného s německými Tirpitzi a Falkenhayny, s německou vládou politického útlaku, sociálního zotročování. Nic pro ně – všechno pro německý lid. Všechno pro mezinárodní proletariát, pro německý proletariát, pro pošlapané lidství.
Nepřátelé dělnické třídy počítají se zapomnětlivostí mas; postarejte se, aby se důkladně přepočítali! Spekulují na shovívavost mas – my však bouřlivě voláme:
Jak dlouho ještě mají imperialističtí hazardní hráči zneužívat trpělivost lidu? Dost, a více než dost masakrování! Pryč s válečnými štváči na té i na oné straně hranic!
Konec vraždění národů!
Proletáři všech zemí! Následujte hrdinného příkladu svých italských bratří. Sjednoťte se k mezinárodnímu třídnímu boji proti spiknutí tajné diplomacie, proti imperialismu, proti válce, za mír v socialistickém duchu!
Hlavní nepřítel je ve vlastní zemi!
Leták Svazu spartakovců, květen 1915
* Je míněno potopení anglického parníku Lusitania, který byl jako pomocný křižník 7. května 1915 torpédován, přičemž se utopilo 1134 osob.
Jazykovou úpravu původního textu Hlavní nepřítel je ve vlastní zemi, z němčiny přeloženého Květou Kolmanovou a vydaného SNPL v roce 1954, provedl kolektiv Libereds.