K 80. výročí porážky nacismu a ukončení druhé světové války a k 90. výročí dělnických hudebních slavností proti násilí a válce nazvaných Nordböhmische Arbeiter Musikfest proběhne 10. května v Liberci stejnojmenný festival, v rámci kterého vystoupí antifašistický dělnický rapper Flaiz ze saského města Görlitz. O jeho životním příběhu i zásadových postojích se dočtete v našem překladu článku z webu berlínského deníku Die Tageszeitung (taz).
Pokud berete hip hop vážně, musíte být antirasističtí, říká David Teschner. Jako Flaiz rapuje tento rodák z Görlitz proti náckům a AfD.
Pár set metrů od hlavního nádraží v Görlitz, kolem zmodernizovaného Filmpalastu a zabarikádovaného bývalého skladu obilí, stojí budova ve vilémovském stylu s nahrávacím studiem na dvorku. „Ale asi ne na dlouho,“ říká David Teschner, když zve dovnitř. Brzy se s manželkou a dětmi přestěhuje na okraj města, do řadového domku. Ve sklepě se konečně najde místo pro všechno jeho vybavení. Je nejvyšší čas, protože budova garáže, kde může za velmi nízký nájem pracovat na své hudbě, se pomalu rozpadá. Držadlo koštěte udržuje vchodové dveře otevřené, aby zajistilo neustálé proudění vzduchu – „škody způsobené vodou“, jak říká. Přesto se uvnitř zabydlel: velké obrazovky s pestrobarevnou klávesnicí, mixážní pult, ergonomická herní židle, opotřebovaná kožená pohovka a na zdi vlastnoručně namalované obrázky jeho dětí, vystřižená novinová zpráva o něm a vedle ní velkými písmeny nastříkané jméno umělce: Flaiz.
Flaiz znamená pracovitost, což je ctnost, kterou pro sebe objevil až v pozdějším věku. David Teschner, 32 let, měl neklidné dětství, neustále se s matkou a sourozenci stěhoval v rámci Görlitz, ve škole byl šikanován, neustále vyrušoval, většinu času se cítil bezmocný, tak nějak vydaný na milost a nemilost ostatním.
„Pointa je v tom, že jsem byl problém, místo dítěte, které prostě nevidí žádnou budoucnost,“ rapuje v písni „Geysir“, která „vlastně mluví o celé mé minulosti,“ říká. Je také o ignorantských učitelích, uzavírání se do sebe a marných pokusech udusit frustraci „v zelené mlze“.
Mezi šťastnější vzpomínky na dětství patří takzvané dětské kluby, které existovaly ve čtvrtích, kde vyrůstal. Byly vždy otevřené, člověk si mohl dát za 10 centů toast s kečupem a pak hrát hry na konzoli, stolní tenis nebo basketbal a bavit se s ostatními dětmi. „Když je zavřeli, měl jsem z toho docela depku, to si pamatuju.“
Teschner může hip hopu poděkovat za to, že se ze vzteklého dítěte stal ne tak vzteklý dospívající. Díky svému strýci, drum’n’bassovému hudebníkovi, objevil umělce, jako jsou Tupac, 50 Cent a Eminem, a porozuměl této subkultuře. Jako teenager se začal zajímat o afroamerickou historii, dozvěděl se o souvislostech mezi hip hopem a útlakem a o tom, že jde o to „vytvořit z problémů, které máte, něco pozitivního, něco na věčné časy.“
Najít slova pro nespokojenost
Možná se stát trochu nesmrtelným. Teschner se setkává s Maikem Lederem, známějším jako MC Maik, zakladatelem görlitzského labelu Waia. Waia měla být v té době platformou pro mladé lidi, kteří si chtěli něco vyzkoušet. Pro Davida Teschnera se stala „strukturou“, v níž se mohl „svobodně rozvíjet“.
„Tam jsem skutečně začal vyjadřovat ten odpor, tu nespravedlnost, kterou jsem cítil,“ říká Teschner. Maik Leder a jeho tým mu pomohli vytvořit si postoj, nikoliv však misionářsky, ale spíše podvědomě. Například když se s nimi opravdu chtěl podívat na horor a Maik Leder pak zapnul šokující dokument „Earthlings“ o masovém chovu hospodářských zvířat, který byl v té době právě uveden do kin. „Jsou to takové maličkosti, ale postupně jsem si díky nim uvědomoval, co všechno mohu ovlivnit.“ Od té doby se Teschner masa nedotkl. „Nebo že jsem byl vždycky proti náckům a bylo mi jedno, jakou má kdo barvu pleti. Ale nedokázal jsem vyjádřit proč.“ Pomohl hip hop. Také proti vzteku.
Teschner na první pohled nepůsobí jako někdo, kdo se rád naváží do ostatních. Sedí uvolněně v černobílé kostkované dřevorubecké košili na své herní židli, hodně se směje a když mluví o svých dvou synech, má ve tváři velmi laskavý výraz. Starší, kterého do vztahu přivedla jeho manželka, je nyní teenager a mladšímu bude brzy rok.
Teschner však svár miluje – přinejmenším jako formu umění.
Jako dospívající dělal battlerap s lidmi z Waia na görlitzském náměstí Marienplatz, „opravdu na nejnižší úrovni, ale přitahovalo to lidi.“ Teschner si uvědomuje, že jako Flaiz může tímto způsobem uvolnit veškerý svůj hněv. Například na výstřelky a bohatství, které občas vidí v televizi. Nebo na to, že se stále snaží dostat ven, vyučit se, a pak se mu do cesty postaví nějaké byrokratické překážky.
Kreativní způsob urážení
Do tvrdých textů plných superlativů a sebechvály nabaluje emoce, které dříve nedokázal pojmenovat. Battlerap je nejkreativnější forma urážení, „má své meze, ale rozhodně můžete jít do všeho po hlavě, udělat celou psychoanalýzu toho druhého,“ říká. Teschner si je jistý, že kdyby v mládí neměl tento ventil, chodil by s pěnou u pusy a všechno by nenáviděl. Je zcela jasné, na koho by narazil. Ale dopadlo to jinak: Teschner ve své hudbě pranýřuje lidi i dnes, jen už to nejsou jeho náctiletí hiphopoví kamarádi z mládežnického klubu, ale neonacisté, krajně pravicoví rappeři a görlitzští radní za AfD.
Videoklip písně Alerta! Fight The Power od rappera Flaize
„Bözemannovy výroky jsou špatný vtip, stydím se za takové lidi v rapu / Seru na nácka Feldmanna, seru na nácka Sellnera, seru na každého, kdo používá rap pro zasranou štvavou kampaň,“ rapuje například Flaiz ve „Fucking Racists“.
Stuttgartský rapper Bözemann na sebe v minulosti upozornil antisemitismem a homofobií, Steven Feldmann je celostátně známý neonacista z militantní dortmundské scény a rakouský pravicový extremista Martin Sellner pronesl na tajné schůzce v Postupimi tolik citovanou „remigrační přednášku“. Slovy „seru na každého, kdo používá rap pro zasranou štvavou kampaň“ Teschner naráží zejména na pravicově extremistický rapový label Neuer Deutscher Standard (NDS), projekt identitářského hnutí.
„Ptáte se, proč se mě tyhle sračky týkají, proč tyhle části zveřejňuji / v mém okolí jsou lidé jako Jäschke v městské radě, abyste si udělali představu o rozsahu,“ pokračuje ve „Fucking Racists“. Starožitník Jens Jäschke blahopřál popíračce holocaustu Ursule Haverbeck k propuštění z vězení a poté byl vyhozen z parlamentní frakce AfD, aby se v červnových komunálních volbách opět dostal na první místo kandidátní listiny. „Co se ještě musí stát, aby nás to zajímalo? Pokud xenofobie v Německu neskončí, co tady začne?“ rapuje Teschner a opakuje větu svého hiphopového kolegy Megaloha.
Pokud berete hip hop vážně, musíte být antirasističtí, říká David Teschner. Pravidelně vystupuje na nejrůznějších shromážděních proti pravici v okrese; když byl před několika lety v USA policistou zavražděn George Floyd, uspořádal v Görlitz demonstraci Black Lives Matter. Hip hop se zrodil z pocitu bezmoci, který vždy měli černoši ve Spojených státech, „takže jsem považoval za svou povinnost s tím něco dělat.“
Teschner se snažil přimět lidi jiné barvy pleti, aby promluvili, ale všichni mu řekli, že „pak nechtějí procházet uličkou hanby.“ Někteří na demonstraci přišli, i když v maskách. Promluvil jejich jménem – což měl potom „na talíři“ od identitářů. Ti ho více než týden sledovali až domů.
Zatímco Teschner vypráví, zazvoní mu mobilní telefon. Už několik týdnů má novou práci a nemůže z ní mít větší radost. „David Teschner, DGB,“ odpoví a zní to, jako by to tak dělal vždycky. Ještě před několika lety pracoval jako dočasně přidělený zaměstnanec na výrobní lince u velkého výrobce sandálů, kde se náhodou dostal do podnikové rady a dařilo se mu. „Tehdy jsem si skutečně uvědomil, že mám právo spolurozhodovat, že taková pracovní smlouva není dána od boha, ale že za ni musíte krvácet a bojovat.“ Ponořil se do tématu a poprvé měl pocit, že dělá něco dobrého. Stává se z něj „ryzí odborář“ a „opravdový kovák“, DGB si ho všímá. Nyní je zodpovědný za demokratické projekty ve východním Sasku.
Přestože Waia už neexistuje a všichni lidé, kteří pro něj tehdy byli tak důležití, se z Görlitz už dávno odstěhovali, hip hop zůstává součástí Teschnerovy identity. Brzy vyjde jeho nové album, na kterém se pyšní zejména klidnějšími skladbami o lásce ke svým synům. V každém případě mu nová hiphopová generace dodává sebevědomí. Před časem vedl workshop pro začínající rappery*ky ve věku od 8 do 14 let. Teschnera zaujalo, jak dobře dokázali vyjádřit své obavy týkající se šikany, klimatické změny, stresu ve škole, ochrany zvířat a AfD. Měl pocit, že děti a mladí lidé problematice rozumí mnohem lépe než on v jejich věku. „Mají už takové základní znalosti o světě.“ To určitě pomáhá proti bezmoci.
Z německého originálu Couragierter Rapper in Görlitz: Hiphop hilft zveřejněného na webu deníku Die Tageszeitung přeložil kolektiv Libereds.