„Svržení Asada bylo lidovou vzpourou široce podporovanou mezi obyvatelstvem,“ ale „dokud tam budou velmoci jako USA a Rusko udržovat vojenské základny a otevřeně či skrytě zasahovat do syrské politiky, nemůže být o skutečně demokratické a svobodné Sýrii řeč,“ píše se v textu, jehož překlad zveřejňujeme. Jaký postup prosazovat v boji za novou, demokratickou a socialistickou Sýrii jako součást socialistické federace Blízkého východu se dočtete v tomto překladu.
Pád Asada zásadně změnil situaci na celém Blízkém východě. Po prvních pátečních modlitbách po jeho útěku do ruského exilu oslavovaly konec diktatury miliony lidí ve městech i velkoměstech napříč Sýrií i po celém světě.
A měly k tomu dobrý důvod. Asad a jeho ruští, íránští a hizballáhovští podporovatelé byli zodpovědní za smrt statisíců lidí a útěk milionů.
Proč Asad padl?
Vyhnání Asada a konec diktatury reakční nacionalistické strany Baas bylo úspěchem nejen koalice vedené HTS, ale také syrských mas. Ty nyní musí této situace využít k obnovení boje za původní demokratické, sociální a ekonomické požadavky syrské revoluce.
Rychlý postup HTS, zhroucení syrské armády, podpora široké koalice povstaleckých sil, včetně menšin, jako jsou Drúzové, a převzetí moci v různých regionech různými opozičními silami dokazuje, že svržení Asada bylo lidovou vzpourou široce podporovanou mezi obyvatelstvem.
Navzdory brutální válce, kterou režim vedl, se diktátorovi nepodařilo stabilizovat vlastní podporu. Vzhledem k tomu, že 90 % obyvatel žije pod hranicí chudoby a jeho spojenci jsou oslabeni válkami s Izraelem a na Ukrajině, nemohly síly, které režim udržovaly od roku 2011, kompenzovat zánik jeho sociální základny v syrské společnosti.
Lidové oslavy jsou však právem mírněny obavami o budoucnost. Dominantní politickou sílu v zemi představuje islamistická HTS. I když je pravda, že HTS se jasně odlišuje od ISIS a Al-Káidy a není fašistickou silou, a i když je pravda, že na rozdíl od Syrské národní armády (SNA) není pouhou loutkou Turecka, a i když slibuje „nový demokratický začátek“, nikdo by si neměl dělat iluze o jejích reakčních politických cílech. To platí dvojnásob pro milice SNA, které jsou spojenci HTS a které jsou ve skutečnosti prodlouženou rukou Turecka.
Ačkoli se zdá jasné, že Turecko dalo původní ofenzívě HTS zelenou, nemá nad ní plnou kontrolu. Spíše se snaží přivést HTS k jednacímu stolu jako spojence. SNA naproti tomu představuje radikálnější islamisticko-džihádistickou agendu a vyznačuje se větším tureckým nacionalismem, ačkoli její vnitřní disciplína není tak výrazná. Její hlavní zájem spočívá v Kurdy kontrolovaných oblastech na severu Sýrie, zatímco HTS definovala jako svou hlavní prioritu svržení režimu.
Žádnou důvěru v HTS, žádnou důvěru v přechodnou vládu!
HTS se snaží vytvořit novou přechodnou vládu, která by zahrnovala nejen islamistické síly, ale také úřednický a státní aparát Asadova režimu, aby umožnila řízený přechod. Současně se pokouší zajistit si uznání ze strany západních imperialistických mocností, Turecka a OSN, aby měla přístup k finančním prostředkům a jisté míře stability. To představuje nebezpečí sklouznutí do závislosti na jedné či druhé imperialistické mocnosti a jejich regionálních spojencích.
Zda taková vláda vznikne natrvalo a bude schopna se udržet po delší dobu, se teprve ukáže. Tomuto plánu stojí v cestě četné překážky. Pokračují boje mezi reakční SNA a kurdskými silami bránícími autonomní správu severovýchodní Sýrie (Rojava). Turecko se snaží oslabit, ne-li zničit jakoukoli formu kurdské samosprávy, národního a demokratického sebeurčení. To naopak žene kurdské hnutí ještě silněji do náruče USA, které v Rojavě udržují vojenské základny a prezentují se jako, byť zcela nespolehlivý, spojenec Kurdů. Uvidíme také, jak přechodná vláda legitimizuje svou moc, zda se budou konat volby a zda se islamistické síly vzdají moci, pokud nedopadnou v jejich prospěch.
Reakční role imperialistických a regionálních mocností
K tomu se přidává neustálé bombardování ze strany Izraele, který se obává, že by se po Asadově pádu mohly dostat k moci síly, které by na rozdíl od Asada mohly být ochotny zahájit vojenské údery proti sionistickému státu. Sionistické bombardování zároveň jasně ukazuje, jak směšná je představa, že svržení Asada bylo spiknutím sionistických nebo jiných zahraničních mocností.
Dokud budou moci regionální mocnosti jako Turecko nebo Izrael svévolně vojensky zasahovat v Sýrii, dokud tam budou velmoci jako USA a Rusko udržovat vojenské základny a otevřeně či skrytě zasahovat do syrské politiky, nemůže být o skutečně demokratické a svobodné Sýrii řeč. Požadujeme proto okamžité a bezpodmínečné stažení všech zahraničních vojsk a stavíme se proti jakémukoli zásahu Izraele, Turecka, USA, EU, Ruska nebo Íránu.
To, že USA a jejich spojenci z NATO nadále označují HTS za teroristy a snaží se jim dávat lekce tolerance, zatímco samy podporují izraelskou genocidu v Gaze a jejich spojenci jako Egypt a Saúdská Arábie vězní, vraždí a mučí své domácí odpůrce, je příkladem jejich naprostého pokrytectví. EU a Turecko je předhánějí tím, že pozastavují azylové řízení pro syrské uprchlíky a připravují masové nucené deportace.
Pod vládou koaliční vlády vedené HTS však nelze předpokládat demokratický či tolerantní režim, ať už v ní zpočátku budou či nebudou působit části starého státního aparátu nebo dokonce zástupci národnostních či náboženských menšin. Každá taková vláda se bude vyznačovat větším či menším vlivem reakčních islamistů; bude se také snažit „řešit“ politickou a sociální krizi země po dohodě s hlavními západními mocnostmi a jejich finančními institucemi a v zájmu jejich vlastní buržoazní a maloburžoazní klientely.
To znamená, že náklady této politiky ponesou masy dělnictva a rolnictva, dokonce i městské střední vrstvy a maloburžoazie, stejně jako miliony vysídlených lidí a uprchlíků a národnostní a náboženské menšiny. To je další důvod, proč bude mít taková přechodná vláda od počátku autoritářský, represivní charakter.
Proto revolucionáři nesmí takové vládě důvěřovat ani ji podporovat. Naopak musí varovat venkovské a městské masy před jejím reakčním charakterem, pomáhat jim využívat současný prostor pro vlastní politickou, odborovou a sociální organizaci, vytvářet formy sebeorganizace na pracovištích a na místní úrovni, a pokud možno i vlastní sebeobranné síly k organizování bezpečnosti ve městech a na venkově.
Arabské jaro ukázalo, čeho jsou bojující masy pracujících a utlačovaných schopny, ale také jaké byly příčiny jejich porážky. Spontánní povstání mas a jeho šíření již v roce 2011 v Sýrii jasně ukázalo, že lidé požadují lepší život a život ve svobodě a jsou ochotni za něj riskovat své životy.
Ale jak čas plynul a režim se stával stále brutálnějším a vražednějším v zacházení s vlastními lidmi, ukázaly se dvě hlavní slabiny: chyběla centralizace hnutí a chyběl program, který by ukázal, jak bojovat a co by mohlo přijít po svržení Asada. Dělnická třída byla sice nositelem hnutí, ale neměla vlastní třídně uvědomělou sílu.
Revoluční strana a strategie permanentní revoluce
Proto je nutné vytvořit revoluční dělnickou stranu z nejodhodlanějších bojovníků dělnické třídy a nejpokročilejších sekcí inteligence a mládeže.
Taková strana musí ukázat politickou cestu, jak svržení Asada proměnit ve skutečné, trvalé politické vítězství mas a zabránit reakční alianci více či méně „umírněných“ islamistů a bývalých Asadových stoupenců v nastolení nové diktatury. K tomu musí spojit demokratické a socialistické úkoly budování nové Sýrie.
Taková strana se musí zasazovat o právo na návrat všech vysídlenců a uprchlíků, o jejich bezpečné ubytování a minimální příjem. Musí se zasazovat o důsledné oddělení státu a náboženství, o demokratická práva a rovnost žen a sexuálně utlačovaných. Musí uznat právo na sebeurčení utlačovaných národů, především Kurdů – a to v podobě, kterou si přejí, ať už jako autonomní oblasti ve sjednocené Sýrii, nebo jako samostatný stát. A musí být v souladu s demokratickými aspiracemi mas.
Proto jako alternativu k přechodné vládě a jí navržené reorganizaci země prosazujeme nezávislé ústavodárné shromáždění, které by otevřeně diskutovalo a rozhodovalo o politické a sociální ústavě země a které by rovněž zajistilo volební právo všem uprchlíkům. Volby do takového shromáždění musí být kontrolovány výbory dělnictva, mládeže, žen a rolnictva.
I takové ústavodárné shromáždění by stále bylo buržoazně demokratickou institucí. Boj za něj by však vytvořil příznivý terén pro dělnickou třídu a revoluční stranu k tomu, aby odhalily protidemokratický charakter HTS a jejích spojenců a stavěly na všeobecných nadějích na demokratickou, novou Sýrii.
Zároveň musí být tato agitace a propaganda od počátku spojena s bojem za socialistickou transformaci. Utrpení, ničení a zbídačování milionů lidí nelze rychle a okamžitě překonat na základě kapitalistické ekonomiky. Kapitalistický režim – ať už je jeho ideologické zabarvení jakékoli – nemůže zajistit spravedlnost a sociální rozvoj.
K uspokojení okamžitých potřeb mas, jako je dostatek potravin, bydlení a lékařská péče, a k zahájení obnovy země je zapotřebí nouzový plán, jehož provádění musí být pod kontrolou pracujících. Prostředky na to musí pocházet především z bohatství stoupenců Asadova režimu, jejichž majetek a finanční aktiva musí být zkonfiskovány. Stejně tak majetek vládnoucích kapitalistů a velkých vlastníků půdy musí být zkonfiskován a použit pro tento nouzový plán. A konečně bojujeme za to, aby mezinárodní pomoc byla poskytována imperialisty – bez jakýchkoli podmínek a rozdělována a využívána pod kontrolou výborů dělnictva a rolnictva.
Takový program, který zde můžeme jen zhruba nastínit, nemůže realizovat žádná buržoazní vláda. Je zapotřebí dělnické vlády, která rozbije starý státní aparát a opře se o dělnické, rolnické a lidové rady a ozbrojené dělnické milice. K tomu bude třeba nové, socialistické revoluce, která vzejde z boje za demokratická a sociální práva, jež se propojí s arabským jarem a dovede do konce to, čeho se tehdy nepodařilo dosáhnout a co bylo potlačeno kontrarevolucí.
Takovou perspektivu permanentní revoluce nelze omezit na Sýrii; je neoddělitelně spojena s bojem za socialistickou federaci na celém Blízkém východě, s vyhnáním všech imperialistických mocností a s bojem proti útlaku palestinského lidu.
Jako revoluční internacionalisté sdílíme radost syrských mas ze svržení nenáviděného diktátora Asada. Radujeme se se syrskými uprchlíky po celém světě. Jsme si však také vědomi, že vyhnání Asada je pouze jedním ze stadií, pouze částečným vítězstvím v boji za osvobození.
Aby se to nezměnilo v porážku, aby se zabránilo nastolení nové reakční diktatury a opětovnému krutému zmaření nadějí milionů lidí, je třeba bojovat za novou, demokratickou a socialistickou Sýrii jako součást socialistické federace Blízkého východu.
Z anglického originálu Syria: The Overthrow Of Assad And The Tasks Of The Working Class zveřejněného na webu League for the Fifth International přeložil kolektiv Libereds.