Po více než třicetiletém etablování reformistické levice ve strukturách kapitalismu je odstoupením Josefa Středuly z prezidentské kandidatury dokonán její krach. Neustálé přizpůsobování se liberální demokracii na jedné straně a hnědnutí, přebírání politiky krajní pravice na straně druhé vedlo v posledních sněmovních volbách k vymazání levice z parlamentu.
Středulovo odstoupení je tak jen špičkou tohoto již teméř roztátého ledovce. Středula se zachoval jako typický reformistický byrokrat slibující hájit zájmy pracujících, aby následně zradil jejich důvěru a pošlapal socialistickou politiku.
Nejenže své odstoupení obhajoval patetickým antikomunismem, obvyklou předvolební kartou pravice, a doporučil místo sebe volit prezidentskou kandidátku jedné části kapitálu, liberální ekonomku Danuši Nerudovou, která podle svých vlastních slov „vždy volila pravicové strany,“ „považuje za nejlepšího ministra financí Kalouska (který ji zároveň vášnivě podporuje)“ a „požadavky Středulou pořádané odborářské demonstrace označila za ‚návrat k socialismu‘.“ Ale především vyklidil pole před populismem Babiše a reakční politikou krajní pravice, do jejichž náruče nahnal dělnickou třídu a chudé, za které chtěl tak aktivně bojovat. „Každopádně pro levičáky, kteří odmítají oligarchu, nezůstal žádný kandidát.“
Hned po Středulově kapitulaci se objevily spekulace o jeho odstoupení výměnou za požadovanou milost pro stavební firmu Metrostav od prezidenta Zemana či o tom, že vzdání se kandidatury bylo zaplacené. „Ani ne před dvěma týdny přistálo na transparentním Středulově účtu pět milionů korun od člena ODS a bývalého zaměstnance PPF Richarda Benýška. Tou dobou už přitom bylo celkem jasné, že velké šance zahýbat závěrečnými výsledky Středula nemá. Je přitom dost nepravděpodobné, že by Benýšek dával peníze na odborářovu kampaň čistě z dobroty srdce. Pokud chce Středula pokračovat v politické kariéře, dluží případným budoucím voličům přesvědčivé vysvětlení.“
Nicméně nemá smysl spekulovat o zákulisí Středulova odstoupení. Ukazuje se, že v prezidentských volbách vítězí moc peněz a od nich se odvíjející kvalita předvolební marketingové magie. Funkce prezidenta je přežitkem z časů monarchie, který měl být dávno zrušen. Někdejší parlamentní levice se o to ani nepokusila, příležitost teď mají nové levicové subjekty, jako je Budoucnost a Levice, které se musí opírat o sociální hnutí a především si opět najít cestu k pracujícím.
Česká levice potřebuje zásadní obrodu na antikapitalistickém základě a důslednou třídní nezávislost jejích kandidátů a kandidátek. Jak uvedla Levice v komentáři k nedávnému 44. sjezdu ČSSD: „Strana Levice je připravena spolupracovat se sociálními demokraty v boji proti asociálním reformám současné pětikoalice, za dostupné zdravotnictví, školství a systém sociálního zabezpečení, stejně jako za důstojné mzdy a klimatickou spravedlnost. Stále jsme ale přesvědčeni, že levice v ČR potřebuje hlubší změny a že nestačí jen nové PR oddělení nebo změna značky. Úspěšná levice musí povstat zdola, ze skutečných zápasů, které leží před námi. I zde jsme otevřeni všem, kteří do toho půjdou s námi.“
Strana Levice po Středulově kapitulaci správně odmítla podpořit některého ze zbývajících prezidentských kandidátů s tím, že pro pracující a levici tam takový není. „Středulovo rozhodnutí považujeme za zásadní politickou chybu, která oslabila levici i odbory. Připomínáme, že strana Levice dlouhodobě kritizuje politikaření a volby menšího zla. Náš pohled teď míří dál, protože pro levici jsou nyní na stole úkoly spojené s pokračující krizí, ke které současná vláda přispívá. Pojďme zápasit o solidární budoucnost společně.“
I hnutí Budoucnost uvedlo, že „v této volbě tak levice nemá kandidáta či kandidátku, které bychom mohli doporučit.“ A patřičně se vymezilo proti Středulou doporučené kandidátce Danuši Nerudové „a to především kvůli jejímu neoliberálnímu přesvědčení, podezření na kupčení s tituly na univerzitě, jíž byla v té době rektorkou, a pochybným vazbám na finanční skupiny. Už nyní je jasné, že i kdyby paní Nerudová ve volbě uspěla, tak posílí asociální vládní politiku, proti které jako Budoucnost bojujeme.“
Budoucnost se taktéž kladně vyjádřila k obrodě levice a ke spolupráci s organizacemi pracujících: „V tuto chvíli je pro nás nejdůležitější pokračování spolupráce s ČMKOS a jednotlivými odborovými svazy a organizacemi, například podpora stávky v továrně jihokorejského výrobce pneumatik Nexen nebo petice proti zavedení dvojího standardu v českém zdravotnictví. … Pokud chceme být v dalších volbách úspěšní, nebo se jich přinejmenším důstojně zúčastnit, abychom nabídli alternativu nespokojeným voličům a voličkám, potřebujeme širokou, demokratickou a důvěryhodnou politickou organizaci. Na rozdíl od stran, které v politice zastupují pouze zájmy korporací a těch nejbohatších, my se musíme spolehnout jeden na druhého a na vlastní odhodlání. … Pokud vás rozčiluje skomírání české levice, tak máme pouze jednu radu – přidejte se k nám a společně se organizujme, vzdělávejme a bojujme. Nesmíme tohle bojiště opustit a nechat stát v rukou těch, které osudy běžných lidí nezajímají.“