Ve čtvrtek 5. listopadu jsme navštívili přednášku amerického profesora Jerryho Harrise s názvem The Global Economic and Political Conflicts, kterou uspořádala Katedra filosofie Fakulty přírodovědně-humanitní a pedagogické na Technické univerzitě v Liberci (TUL). Přednášku moderoval pedagog Katedry filosofie Martin Brabec. Ten po přivítání publika a krátkém představení přednášejícího předal slovo profesoru Harrisovi.

Národní vs. nadnárodní kapitalismus

Harris svou přednášku začal vysvětlením rozdílu mezi dřívějšími národně orientovanými ekonomikami a globalizovaným světem současnosti. O podobě ekonomiky vypovídá někdejší heslo jednoho z největších výrobců automobilů, firmy General Motors: „Co je dobré pro General Motors, je dobré pro Ameriku.“ Neboli, když byla úspěšná firma, dařilo se i americké ekonomice. Většina aktiv, zaměstnaneckých poměrů a tržeb korporací byla totiž realizována v zemi svého původu.

Monopolní podniky však soutěžily s dalšími národními monopoly na světovém trhu skrze export a přístup ke zdrojům Třetího světa. Změny ve výrobě a finanční oblasti vytvořily novou éru světového kapitalistického systému. Nyní musíme společně čelit jednomu globálnímu trhu nadnárodního kapitalismu přesahujícího hranice národních států.

S jiným sloganem přišla v této nové éře americká automobilka Chrysler. Firma slovní hříčkou „Importováno z Detroitu“ chtěla poukázat na kvality americké značky ve stále nepřehlednější realitě se „subdodavateli subdodavatelů“, ačkoli v rámci USA samozřejmě o žádný import nešlo. Sama automobilka ovšem v letech 1998 až 2007 existovala jako součást německé společnosti DaimlerChrysler a v roce 2009 byla bankrotující společnost majetkově propojena s italským koncernem Fiat. Oproti „národně-centrickému“ kapitalismu se současná ekonomika vyznačuje akcionáři firem z různých států a „globálními výrobky“, jako je např. iPhone.

Vláda a politika

Skutečnou otázkou dneška je: „Jaký účel má vláda v takových podmínkách?“ Tuto otázku nezodpovíme správně, pokud nezohledníme sociálně-ekonomický třídní aspekt. Profesor Harris jako příklad uvedl aktuální hrozbu v podobě Transatlantické obchodní a investiční úmluvy (TTIP), která chce ve jménu svobodné soutěže odbourat národní regulaci a přepsat dosavadní standardy. Její přesné znění ale mělo desítky let zůstat veřejnosti utajeno. Harris se v této souvislosti otázal: „Je toto idea demokracie?“ V čím zájmu by měly konat vlády a politici, v úzkém ekonomickém zájmu nadnárodních korporací nebo ve prospěch většiny obyvatel?

TTIP by pro evropské státy znamenala přistoupení k převážně nižším americkým standardům. Příkladem mohou být nechvalně známé praktiky společnosti Monsanto. Harris uvedl, že 70 % potravin v USA je geneticky modifikovaných. Tato a další praktiky v situaci zanedbatelné regulace i nízkých standardů kvality ohrožuje spotřebitele a neodpovědně zatěžuje životní prostředí.

Harris uvedl také příklad krav s tak vytahanými vemeny, že vypadají spíše jako stroje na mléko než jako zvířata. Firmy samy od sebe ale ohled na zvířata ani na lidi neberou, na prvním místě je totiž zisk. Harris si pak položil další otázku: „Dostanou všechno, co chtějí?“

Demokracie

Podle Harrise je představa mnohých o demokracii taková, že si mohou dělat, co chtějí bez ohledu na společné zájmy. Všichni jsme ale spoluzodpovědní za svou zem, potažmo celý svět. Na demokracii můžeme nahlížet ze dvou hledisek, která se v rámci současného systému dostávají do rozporu, z hlediska vlastnických práv a lidských práv.

Hodnoty francouzské a americké revoluce byly historicky určeny majetnému bílému muži. O svá práva se ale hlásili i další lidé, když začali chápat, že zájmy běžných obyvatel a velkých vlastníků se rozcházejí. Všichni máme nárok na občanství, nejen bohatí. Nikoli však proto, že by nám bylo darováno vládami nebo králi. Existují tu tedy dvě představy o demokracii. Jedna pouze pro bohaté a mocné, druhá pro všechny. A je jen na nás, zda pozvedneme svůj hlas pro „lidský projekt“ demokracie pro všechny.

Dominance financí a technologie

S pojetím demokracie souvisí problematika financí, které v dnešním globalizovaném světě zasahují do všech sfér života. Dřívější propojení průmyslového a finančního kapitálu nabylo s technologickou revolucí v digitální elektronice, komunikaci a dopravě nové podoby. Příkladem je největší světová finanční organizace BlackRock s 4,77 trilionu dolarů aktiv pod svým managementem. Podle profesora Harrise představuje celkový denní obrat peněžních trhů 55 trilionů dolarů. Jen pro představu, v jakých řádech se pohybujeme a jakými peněžními prostředky tedy disponuje finanční sektor, jeden trilion sekund se rovná 36 000 let.

K jakým vynálezům je schopen dospět finanční sektor, nám ukazuje kontroverzní praktika tzv. vysokorychlostního obchodování, High Frequency Trading (HFT). Velcí finanční hráči si najímají tým matematiků a dalších vědců k sestavení algoritmu jako základu složitých výpočtů řídících se statistikou a teorií pravděpodobnosti. Kdo vlastní takový algoritmus, je ve výhodě. Pomocí strategie nazývané „předbíhání ve frontě“ se k příchozím objednávkám na burze dostane dříve než ostatní, včetně velkých institucí. O tom, jaké akcie prodat nebo koupit, v takovém případě nerozhodují lidé, ale počítače ve velmi krátké době v reálném čase. Finanční obchodníci využívající HFT bohatnou z obrovského množství třebaže menších denních transakcí.

Při velkých objemech obchodů je složité určit skutečnou hodnotu trhu, lze jím manipulovat a ovlivňovat ceny obchodů většiny velkých investorů. Tržní prostředí se mění do takové podoby, že regulátor již není schopen zasáhnout. Proklamovaná svobodná soutěž se zvrhává v nerovné soupeření s výsadním postavením několika velkých hráčů, jimž tržní podmínky umožnily nevídaný rozmach až do tohoto stavu. Úpěnlivé lpění na konkurenci, jednom z posvátných pravidel kapitalismu, najednou ztrácí smysl. Trh požírá sám sebe a stává se z něho parodie na svobodnou hospodářskou soutěž.

Spekulace, na kterých bohatne finanční sektor, jsou ovšem jen iluzí skutečných hodnot vytvářených pracujícími. To ovšem finančním mágům nebrání v odepisování pracujících jako nepotřebné síly a v prosazování škrtů v podobě tzv. úsporných opatření dopadajících právě na tyto pracující, ať už zaměstnané, nezaměstnané nebo v důchodu.

Žijeme v době, kdy jeden jediný člověk z minoritní bohaté elity disponuje větším majetkem, než je třeba rozpočet města Chicago. Logicky pak snadno může z pozice moci ovlivňovat chod takového města, potažmo společnosti jako takové. V neprivilegovaných pak tato skutečnost vytváří pocit bezmoci a nemožnosti změnit společenské podmínky. Jak profesor Harris uvedl v závěru své přednášky, zkrátka „četník v naší hlavě je silnější než ten skutečný – bojujte s četníkem ve vaší hlavě.“

Diskuse

Jestliže merkantilistický kapitalismus stvořil kolonialismus a průmyslový kapitalismus vytvořil imperialismus, informační technologie nám daly globalizaci. Základní stránky kapitalismu, jako jsou produkce nadhodnoty, vykořisťování pracovní síly, nerovnoměrný vývoj, konkurence atd., zůstaly stejné. Ale způsob, kterým se uskutečňují, nabyl různých podob, i když jde o ten samý systém. Jak proti takovému systému bojovat a jakou roli v tomto boji hraje demokracie, byla jedna z otázek, které padly v diskusi. Diskutovalo se třeba také o možnostech zdanění finančních trhů, o charakteru americké politiky nebo o vlivu hnutí Occupy na společnost a politické dění.

Prof. Jerry Harris

Jerry Harris je národním sekretářem Asociace globálních studií a členem Mezinárodní výkonné rady Sítě pro kritické studium globálního kapitalismu. Po dobu 10 let byl předsedou Asociace fakulty DeVry univerzity v Chicagu. Taktéž je autorem knihy „Dialektika globalizace: Ekonomický a politický konflikt v nadnárodním světě“ a řady článků o nadnárodním kapitalismu a globalizaci v publikacích, jako je „Science & Society“ (New York), „Race & Class“ (Londýn), „Das Argument“ (Berlín) a „International Critical Thought“ (Peking). Jeho politické aktivity zahrnují protiválečná činnost, aktivity na podporu pracujících v naftových rafineriích jižní Californie, v tabákovém průmyslu v Kentucky nebo v ocelářských závodech v Chicagu.

Share this post: