Prezident USA Biden minulý týden uvedl, že Spojené státy budou Ukrajině nadále poskytovat zbraně a další pokročilou výzbroj. Jde o novou dodávku raketových systémů HIMARS v hodnotě 700 milionů dolarů, schopných přesně zasáhnout cíle ve vzdálenosti až 80 kilometrů. Prohlášení vyvolalo nesouhlasné reakce a výhrůžky představitelů Ruska. Proti jejich hrozbám se pro změnu vymezil náměstek ministra obrany USA. Další dodávky zbraní tak eskalují napjatou situaci, která hrozí přerůst ve větší válečné dobrodružství. NATO, ovládané Spojenými státy, dlouhodobě prosazuje militarizaci světa, včetně používání jaderných zbraní. Zveřejňujeme překlad článku o roli NATO v jejich šíření.
NATO aktivně pracuje na rozšíření jaderných raket mezi své členy na podporu militarismu Spojených států – je na čase, aby Británie řekla ne
Především je třeba říci, že bychom měli zcela odsoudit Rusko za jeho brutální útok na Ukrajinu. Ale to neznamená, že NATO je aliance hodná podpory jakožto obranný mírový orgán.
NATO je vojenská aliance, která byla vždy ovládána Spojenými státy. „Organizace Severoatlantické smlouvy“ vznikla před Varšavskou smlouvou.
Když se Varšavská smlouva po pádu Sovětského svazu zhroutila, bylo možné očekávat, že NATO se také rozpustí. Ale samozřejmě došlo k opaku.
NATO se začalo rozšiřovat do východní Evropy. Částečným důvodem byla moc vojensko-průmyslového komplexu.
Když země vstoupily do NATO, musely se zbavit sovětského vojenského vybavení, aby byly schopny spolupracovat a nakupovat od Západu, hlavně od Spojených států. To byl zlatý důl pro americké velkovýrobce armádní techniky. Zatímco po celém světě zuří války, nesmíme zapomínat, že pro některé je válka dobrý byznys.
Tato expanze na východ znamená, že NATO dosáhlo hranic Ruska. Šlo o přímou provokaci, zvláště když NATO pravidelně provádí vojenská cvičení v zemích sousedících s Ruskem. Ukrajina se také stala Partnerem NATO pro mír, nebo, jak by mnozí řekli, „partnerem pro válku“.
Nic z toho neospravedlňuje Putinův útok na Ukrajinu, ale takovéto jednání NATO není to, co by do tohoto regionu přinášelo stabilitu.
NATO má od začátku politiku držení jaderných zbraní a politiku prvního použití jaderných zbraní. Když byla britská vláda v parlamentu dotázána, zda má politiku prvního použití, ministr odpověděl, že ano, protože jsme v NATO, a tohle je politika NATO. Mít nezávislou zahraniční politiku je pro Británii příliš.
Flotila jaderných ponorek Trident je „integrovaná“ do NATO. O Tridentu se často mluví jako o „nezávislém jaderném odstrašujícím prostředku“, kterým ale není – rakety jsou „pronajímány“ od Spojených států a posádky cvičeny ve Spojených státech.
Ponorky jsou umístěny na základně ve Faslane ve Skotsku, která se označuje jako „přední základna Spojených států v Evropě“.
Ve Smlouvě o nešíření jaderných zbraní, kterou Británie podepsala, se státy držící jaderné zbraně zavázaly v Článku VI „v dobré víře“ usilovat o jaderné odzbrojení. Nejde tu o žádnou dobrou víru: jaderné zbraně se vyvíjí a jejich počet narůstá.
Minulý rok Boris Johnson v Integrovaném přehledu obrany tvrdil, že počet jaderných bojových hlavic by mohl být zvýšen o 44 %. Ve stejné době většina národů světa podepsala Smlouvu o zákazu jaderných zbraní, vyjednanou OSN. I zde hraje NATO negativní roli a aktivně brání vstupu svých členů do vyjednávání, natožpak podpisu smlouvy.
NATO dávno opustilo zdání toho, že zůstává v oblasti Severního Atlantiku. Teď je to globální NATO.
Má devět „globálních partnerů“ – Afghánistán, Austrálii, Kolumbii, Irák, Japonsko, Korejskou republiku, Mongolsko, Nový Zéland a Pákistán. Kolumbie se přidala v roce 2017; NATO se hrdě pochlubilo, že to byla první země Latinské Ameriky, která vstoupila do vztahu s NATO.
Opět, jde o konkurenci zavedenému právu: podle Dohody z Tlatelolco se Latinská Amerika stala zónou bez jaderných zbraní – ale NATO je aliance s jadernými zbraněmi.
V Evropě jsou oficiálně dva státy s jadernými zbraněmi, Británie a Francie. Nicméně NATO vybudovalo šest amerických základen s jadernými zbraněmi po celé Evropě. Nacházejí se v Belgii, Německu, Itálii, Nizozemsku, Turecku (ano, neuvěřitelně v Turecku) a jedna byla v Lakenheath ve východní Anglii.
To z těchto pěti zemí v podstatě činí jaderné země, protože jejich piloti a posádky musely být vycvičeny k používání bojových letounů vybavených jadernými zbraněmi. Jaderné zbraně byly z Lakenheath odstraněny v roce 2008, kdy na tomto místě bylo 33 podzemních skladovacích krypt a v okolí se skladovalo 110 gravitačních pum B61, které by mohly být shozeny ze zde umístěných bitevníků F-15E.
Zpráva Hanse Kristensena, ředitele projektu jaderných informací ve Federaci amerických vědců, konstatuje, že ministerstvo obrany Spojených států přidalo Británii na seznam míst v Evropě, kde se nachází sklady jaderných zbraní, modernizované pomocí infrastrukturního programu ve výši multimilionů dolarů.
Kristensen si myslí, že základna RAF Lakenheath, nacházející se jen 80 mil od Londýna, už získala bojový letoun se způsobilostí k jaderným zbrnaím – F35A. Předpokládá se, že se tam nachází celkem 24 letadel F-35A.
Toto jednání Spojených států určitě nepovede ke globálnímu míru. Spojené státy jsou jedinou zemí, která má své jaderné zbraně umístěny za vlastními hranicemi a tato modernizace je nebezpečná a destabilizující. Tohle bude Británii ještě více tlačit směrem k válečnému štvaní Spojených států-NATO.
Z anglického originálu How NATO Promotes the Use of Nuclear Weapons zveřejněného na webu Stop the War Coalition přeložil kolektiv Libereds.