Aliance Sahry Wagenknecht a její odpadlíci od Die Linke

Bývalá významná představitelka německé Levice Sahra Wagenknecht, která již v roce 2018 rozvířila politické vody založením mezistranického hnutí Aufstehen (Povstaňme), spolu s několika dalšími poslanci a politiky opustila stranu a zakládá novou. Média si s ní neví rady, označují ji za nepředvídatelnou, neuchopitelnou, radikálně levicovou i extrémně pravicovou. Následující překlad článku Martina Suchanka analyzuje její skutečný politický profil.

Nová strana Wagenknecht: Vše pro „naši zemi“?

„Naše země není v dobré kondici.“ Tak začíná zakládající manifest „Aliance Sahry Wagenknecht“ (BSW), který všem slibuje „hospodářský rozum“, „sociální spravedlnost“, „mír“ a „svobodu“. Koneckonců „naše země“ si zaslouží „sebevědomou politiku, která staví blaho svých občanů do centra pozornosti“.

A právě to slibuje Wagenknecht a dalších 15 poslanců a politiků Levicové strany, kteří v otevřeném dopise „Proč opouštíme Levici“ deklarují svůj odchod ze strany. Šestnáctka opakovaně tvrdila, že „špatné priority a nedostatečné zaměření na sociální spravedlnost a mír rozmělňují profil strany.“ Jejich postoje již neměly ve straně místo.

Především: pojmy jako kapitalismus, imperialismus, socialismus, dělnická třída, třídní společnost nebo levice se neobjevují ani v zakládajícím manifestu „Aliance Sahry Wagenknecht“, který byl představen na spolkové tiskové konferenci 23. října.

Ekonomika

Text dává tušit, kam by nás měla cesta politicky a programově zavést: „Více inovací, vzdělávání a lepší infrastruktura. Pro silnou a inovativní ekonomiku“ – tak zní název prvního ze čtyř klíčových témat.

Svědčí o úpadku „naší“ ekonomiky, protože by mohl přijít od kterékoli jiné strany v Bundestagu, ať už od AfD, CDU/CSU nebo od semaforu. BSW si stěžuje, že rámcové podmínky pro průmysl a malé a střední podniky se v posledních letech dramaticky zhoršily.

Proč tomu tak je? „Politika ovlivňovaná a kupovaná korporacemi a selhání antimonopolních úřadů vytvořily tržní hospodářství, v němž mnohé trhy přestaly fungovat.“ A řešení? Skutečná, tj. spravedlivá hospodářská soutěž, jaká údajně existovala kdysi za Ludwiga Erharda a Willyho Brandta.

„Usilujeme o inovativní ekonomiku s férovou hospodářskou soutěží, dobře placenými a bezpečnými pracovními místy, vysokým podílem průmyslové tvorby hodnot, spravedlivým daňovým systémem a silným sektorem malých a středních podniků. Abychom toho dosáhli, chceme omezit tržní sílu a rozčlenit koncerny. Tam, kde se monopolům nelze vyhnout, musí být úkoly převedeny na neziskové poskytovatele.“

Bývalá marxistka Wagenknecht už nechce vědět, že konkurence sama o sobě musí vést k centralizaci a koncentraci kapitálu. Místo toho vytahuje starý maloburžoazní antimonopolismus, který doufá, že bude moci řídit dynamiku vývoje kapitálu pomocí státních regulací. Jedná se o hospodářskou politiku zaměřenou na malé a střední podniky, nejlépe v Německu: „Potřebujeme fondy budoucnosti na podporu inovativních domácích podniků a start-upů, a ne miliardové dotace pro korporace ze zámoří.“ Proti státním dotacím pro soukromý kapitál tedy nelze nic namítat, pokud nepochází ze zámoří, ale je německý a inovativní.

Sociální spravedlnost

Podle BSW by se „více solidarity, rovných příležitostí a sociální jistoty“ opíralo o sílu domácího průmyslu a soukromých malých a středních podniků, což by mělo vést k „silné sociální soudržnosti“.

Vysoce produktivní ekonomika přece potřebuje dobře placenou a vysoce motivovanou pracovní sílu s bezpečnými pracovními podmínkami, dobrou infrastrukturou a sociálním státem. Tímto způsobem lze zajistit „sociální soudržnost“, protože z toho nakonec profitují všichni – podniky i zaměstnanci. Protože: „Naším cílem je spravedlivá společnost orientovaná na individuální výkon se skutečně rovnými příležitostmi a vysokým stupněm sociálního zabezpečení.“ Koneckonců osobní prosperita „by neměla být otázkou sociálního původu“, „ale musí být výsledkem tvrdé práce a individuálního úsilí.“ Pohádka o umývači nádobí, který se mohl stát milionářem, je pro BSW samozřejmě nutností.

Svoboda

Kdyby si každý mohl dobře vydělat ve skutečném německém tržním hospodářství, byla by konečně obnovena svoboda, slibuje rubrika „Obrana osobní svobody. Za posílení naší demokracie“.

Pak by konečně skončily „Cancel Culture, tlak na konformitu a stále se zužující názorové spektrum“. Ale ne pro všechny: přistěhovalectví a migrace by nakonec musely být omezeny, protože svoboda, kterou slibuje BSW, je dostupná pouze těm, kteří jsou přijatelní pro německý sociální stát. „To však platí pouze do té doby, dokud bude příliv migrantů omezen na úroveň, která nezatíží naši zemi a její infrastrukturu, a dokud integrace bude aktivně podporována a úspěšná.“ A – Sahra Wagenknecht o tom už dlouho nenechává nikoho na pochybách – tento bod je již dávno překonán, a proto se nová údajně opoziční strana prakticky každý den připojuje ke sboru všech, kteří požadují nové rasistické zpřísnění zákona.

Už v roce 2016 se Wagenknecht na konferenci Die Linke v Magdeburgu pro své xenofobní názory stala terčem dortového útoku ze strany radikálních antifašistů.

Mír

Zbývá tedy volání po „novém pojetí zahraniční politiky“ v tradici Willyho Brandta a Michaila Gorbačova. BWS je důrazně pacifistická: „Zásadně odmítáme řešení konfliktů vojenskými prostředky.“ Ať už jde o imperialistickou intervenci, nebo obranu práva na národní sebeurčení – pro BWS je všechno stejně špatné.

I když oprávněně odsuzuje zbrojení NATO, její program zůstává zcela utopický. Koneckonců i ve světě BSW musí být světový mír nějak zaručen. Ale jak? Uprostřed boje o přerozdělení světa mezi imperialistické mocnosti usiluje o „novou éru zmírňování napětí a nové smlouvy o odzbrojení a společné bezpečnosti“. Proti imperialistickému řádu – stejně jako proti kapitalismu – se nemá bojovat, ale má být pouze regulován – a to nejlépe těmi mocnostmi, které dnes světu dominují.

Německo v tom má hrát aktivní roli, a dokonce stát v čele. BSW nám říká: „Evropa potřebuje stabilní bezpečnostní architekturu.“ Samozřejmě s Bundeswehrem. Ten by koneckonců měl „za úkol bránit naši zemi. Pro tento úkol musí být odpovídajícím způsobem vybaven.“

Sociálně tržní hospodářství jako příslib spásy

BSW tedy končí příslibem spásy „sociálně tržního hospodářství“. Ve skutečnosti zdaleka nedosahuje formulací staré sociální demokracie nebo části Levicové strany a levicového hnutí, které slibovaly či slibují zdlouhavou transformaci k nové společnosti prostřednictvím znárodnění či „socializace“. BSW se nezajímá ani o tyto reformistické nedělní projevy. Místo toho se vyslovuje pro skutečnou, spravedlivou konkurenci, aby „střední třída“ mohla Německo konečně opět posunout kupředu.

Namísto reformistické, v zásadě buržoazně-dělnické domácí politiky, která alespoň formálně stále uznává třídní antagonismus, nová strana nezná třídy. Velký kapitál není kritizován jako kapitál, ale obviňován z narušování hospodářské soutěže, která je skutečným zdrojem všeho zla.

Proto staví proti monopolům, a zejména velkým zahraničním korporacím, jednotu „lidu“, od středních a malých podniků až po prekarizované zaměstnance. Ze „správné“ hospodářské politiky by pak mohli těžit všichni, pokud by se stát postaral o „skutečné lidi“, a nikoliv o „okrajové skupiny“, a také omezil počet lidí na „rozumnou“ míru prostřednictvím účinných omezení vstupu.

Tento pohled na svět, toto politické očekávání spásy odpovídá „rozumu“, přesněji řečeno třídnímu postavení německé maloburžoazie a středních vrstev. Není na něm nic levicového ani opozičního.

Z německého originálu Wagenknechts neue Partei: Alle für „unser Land“? zveřejněného na webu REVOLUTION přeložil kolektiv Libereds.

 

Kam dál?