Na jedné z nedávných antirasistických demonstrací v německé Žitavě měla liberální část účastnictva potřebu vymezovat se nejen proti krajně pravicové straně AfD ale také proti radikálně levicovému hnutí Antifa. Byli to přitom právě radikální antifašisté a antifašistky, kdo na dalším shromáždění bránil protestující před provokujícími neonacisty, zatímco liberálové se k vzniklé konfliktní situaci stavěli zády, podobně jako k sociálním kořenům vzestupu krajní pravice. V překladu článku Susanne Kühn se podíváme na to, jak rasismu a pravici čelit, jak zastavit AfD.
Ať už v Hamburgu, Berlíně nebo Postupimi, v Kolíně nad Rýnem, Frankfurtu nad Mohanem nebo Mnichově, statisíce lidí vyšly v posledních týdnech do ulic, aby protestovaly proti krajně pravicové Alternativě pro Německo (AfD). O víkendu 19.-21. ledna vyšlo do ulic po celém Německu hodně přes milion lidí, z toho jen 300 000 v Berlíně a 200 000 v Mnichově. Členové, příznivci a voliči z širokého demokratického spektra napříč třídami vyjadřovali svůj hněv, obavy a strach z posunu k pravici.
Toto masové hnutí bylo přímo vyvoláno plány na „remigraci“, tedy vyhoštění milionů lidí, které nedávno odhalila výzkumná platforma CORRECTIV. Na „neveřejném“, tedy tajném setkání představil fašista Martin Sellner, do roku 2023 mluvčí Identitárního hnutí, zástupcům AfD, Werteunion (Svaz hodnot) a dalších pravicových a krajně pravicových extremistů svůj „mistrovský plán“ na „zvrácení usazování cizinců“. Žadatelé o azyl, lidé s právem zůstat a „neasimilovaní občané“ by měli být budoucí pravicovou vládou deportováni. Národní a etnická pravice by se měla společně ideologicky, „diskurzivně“ a samozřejmě i hmatatelně připravit na to, aby se život migrantů stal co nejnesnesitelnějším již nyní.
Etnicko-rasistické cíle
Tyto etno-fašistické cíle, fantastické, ale zároveň vážné a hrozivé plány, by neměly být překvapením. Vzestup AfD v průzkumech veřejného mínění, ačkoli byl podnícen vládní politikou a krizí, byl po léta doprovázen její vlastní radikalizací. Björn Höcke, durynský krajně pravicový zemský předseda a vůdce AfD, se stal skutečnou hybnou silou strany, zatímco její „umírněné“ křídlo bylo v posledních letech marginalizováno. V posledních týdnech si však miliony lidí vážně uvědomily, že AfD není „normální“ pravicovou stranou, ale že její extrémní rasismus směřuje k cílené deportaci milionů lidí.
Odhalení investigativní novinářské zpravodajské agentury CORRECTIV vyvolalo všeobecné zděšení kvůli zjevným paralelám s nacionálním socialismem, konferencí ve Wannsee a plány na průmyslové masové vyvražďování židovského národa, které jsou zřejmé každému, kdo má alespoň polovinu mozku. Plány, jako je zřízení „vzorového státu“ až pro dva miliony lidí pro „přistěhovalce“ v Africe, chtě nechtě připomínají plány nacionálních socialistů na deportaci čtyř milionů Židů na Madagaskar. A tento jasný odkaz na fašismus jasně ukazuje, jak daleko jsou ochotni zajít nejen přímí nacisté, ale i stále větší části buržoazního tábora.
Bagatelizování schůzky jako čistě „soukromé“ výměny názorů funkcionáři AfD a členy Werteunion nebo prohlášení účastníků schůzky, že Sellner „nebyl takto chápán“, jsou čistě ochranářská tvrzení – nic víc. Nedůvěryhodná je nejen AfD, ale samozřejmě i CDU, která se tváří, že Werteunion z ní nevzešla.
Přítomnost jejích představitelů, kteří pocházejí z pravého křídla CDU/CSU, na „neveřejném“ zasedání, stejně jako vzestup Svobodných voličů a předpokládaný vznik nových pravicově konzervativních stran mezi AfD a CDU/CSU ukazují na radikální změnu ve středostavovských a maloburžoazních vrstvách, kterou je třeba chápat nikoli jako pouhý „protest“, ale jako odštěpení s cílem přetvořit středostavovský pravicový tábor.
Hranice šíře
V každém případě šok z odhalení vyvolal obrovskou vlnu demonstrací. A to je dobře. Hnutí zahrnuje radikální levici, reformistické strany SPD a DIE LINKE, odbory, Fridays for Future, protirasistické iniciativy, organizace migrantů, Zelené, církve, FDP a dokonce i část stran CDU/CSU. Vlastně téměř všichni kromě AfD a otevřených nacistů a rasistů.
Kromě zástupců „občanské společnosti“ na demonstracích vystoupí řečníci ze všech parlamentních stran, vlády, levicové a buržoazní opozice, i když ti z reformistického a levicově buržoazního spektra budou nepochybně dominovat a pravděpodobně zmobilizují naprostou většinu účastníků. Sotva se najde někdo, kdo by se neodvolával na „jednotu demokratů“ a nevolal po zákazu AfD.
Proti rasismu se protestovalo i na filmovém festivalu Berlinale. Svérázným způsobem se vůči AfD vymezila kanadská hudebnice Peaches.
Ale to, co mnozí považují za největší sílu hnutí, jeho mezitřídní charakter, jednotu kancléře Olafa Scholze (SPD) a Friedricha Merze (CDU/CSU), a všech stran včetně Levicové strany, je ve skutečnosti také jeho slabinou.
Posun doprava a rasismus, jehož mimořádně nebezpečným projevem je bezpochyby vzestup AfD, jako by existovaly pouze mimo „demokratický“ střed, důstojné reprezentanty buržoazních vztahů.
Přitom právě představitelé tohoto „středu“ – z CDU/CSU, FDP, SPD, Zelených a nově i Aliance Sahry Wagenknecht (BSW) – se předhánějí v neustálých požadavcích na „lepší“ regulaci migrace. Na jeden rasistický zákon fakticky navazuje další. Zatímco vnější hranice EU jsou nadále uzavřeny, spolková policie hlídá německé hranice.
Zatímco Faeser, Scholz, Baerbock a Lindner se prezentují jako filantropové, semaforová většina (SPD-FDP-Zelení) ve Spolkovém sněmu schválila 18. ledna „zákon o zdokonalení repatriace“, poslední z řady rasistických zpřísnění zákona. Podle Olafa Scholze má umožnit deportaci žadatelů o azyl „ve velkém měřítku“. Zákon mimo jiné počítá s rozšířením možností policejních prohlídek. Kromě toho se již nebudou oznamovat deportace, pokud se nebudou týkat rodin s dětmi mladšími dvanácti let. A konečně odvolání nebo stížnosti proti deportacím by již nevedly k pozastavení činnosti. CDU/CSU sice pro AfD nezašla dost daleko, ale rozhodně jde o další krok k deportaci všech „zbytečných“ migrantů.
Rozhodnutí zhruba ve stejné době usnadnit imigrantům získání německého občanství to nevyváží, spíše zapadá do konceptu „řízené“ migrace, jak ji požaduje německý kapitál.
Zatímco vláda a další „demokraté“ odsuzují etnickou a nacionalistickou agitaci AfD, sami podněcují protimuslimský a protiarabský rasismus, kriminalizují solidární hnutí s Palestinou a chtějí v budoucnu prověřovat migranty z hlediska jejich „spolehlivosti“ s ohledem na německý raison d’état [státní zájem].
Všechna tato rasistická opatření a zpřísnění zákonů dnes představují největší bezprostřední hrozbu pro miliony migrantů a uprchlíků. Zatímco vláda a buržoazní síly předstírají, že zahajují ofenzivu proti nacistům, samy deportují lidi „ve velkém měřítku“ a snaží se vzít vítr z plachet pravici a CDU/CSU tím, že alespoň částečně přijmou a realizují jejich požadavky.
Proti rasismu pravice, státu a vlády!
Každý, kdo chce důsledně bojovat a mobilizovat proti nacionalistickým, fašistickým a pravicově populistickým silám, proto nesmí mlčet k rasismu samotné vlády, novým zákonům o deportaci, podněcování protimuslimského rasismu a kriminalizaci politické opozice prostřednictvím migrantů. Antirasismus musí zahrnovat boj proti těmto státním opatřením, jinak se sám stává nedůvěryhodným.
Za druhé se musíme také jasně distancovat od iluze, že posun doprava by se zastavil zákazem strany AfD. Státní rasismus ani fašismus by nezmizely. Především však toto heslo opomíjí skutečnost, že německý kapitál je připraven se v případě akutní krize nebo tváří v tvář masivnímu třídnímu odporu opřít o AfD a mnohem pravicovější síly. A konečně, tento požadavek může buržoazní strana také snadno využít k ospravedlnění zákazů radikálně levicových „protidemokratických“ organizací, které se vymykají „ústavnímu konsensu“, jak to již dnes vidíme v případě palestinských, kurdských nebo tureckých organizací.
Abychom zastavili vzestup AfD, nemůžeme a nesmíme spoléhat na stát a už vůbec se mu nesmíme přizpůsobovat, jak to dělá BSW Sahry Wagenknecht. Boj proti rasismu a fašismu musíme spíše chápat jako nedílnou součást třídního boje. Proto musíme v hnutí proti pravici bojovat za vytvoření antirasistické jednotné fronty odborů, levicových stran, organizací migrantů a radikální levice. Za tímto účelem se levičáci, internacionalisté a všechny organizace dělnického hnutí včetně odborů musí nejen účastnit masových shromáždění a demonstrací, ale také otevřeně a viditelně prosazovat internacionalistický přístup a pojetí třídního boje.
- Ne všem rasistickým zákonům! Zastavte všechny deportace! Otevřené hranice a plná občanská práva pro všechny, kdo zde žijí!
- Ne všem sledovacím opatřením a kriminalizaci migrantů a politických uprchlíků!
- Organizovaný odpor proti AfD a nacistům! Proti pravicovým útokům a napadání: vybudování sebeobrany migrantů a odborů!
- Společný boj proti sociálním kořenům fašismu a rasismu, proti inflaci, nízkým mzdám, chudobě a nedostatku bytů!
Z anglického originálu Against Racism And The Right: How To Stop The AfD? zveřejněného na webu Fifth International přeložil kolektiv Libereds.