Válka proti odpůrcům privatizace vody a energie v Latinské Americe

Přinášíme překlad článku Erina Gallaghera, publikovaného 18. března 2016 na webu Revolution News pod názvem The War Against Resisters of Water and Energy Privatization in Latin America.


Honduras: Tento týden přinesl šokující zprávy o tom, že byl zavražděn další environmentální aktivista bojující proti projektu vodní elektrárny Agua Zarca v Hondurasu. Místní média oznámila, že Nelson Garcia byl čtyřikrát střelen do obličeje po tom, co honduraská armáda prováděla násilné vystěhovávání. Nelson byl otcem pěti dětí.

Garcia byl členem COPINH (Consejo Civico de Organizaciones Populares e Indígenas de Honduras, Rada lidových a indigenních organizací Hondurasu), stejné organizace, kterou vedla Berta Cáceres, zastřelená 3. března během útoku ozbrojených mužů na její dům v La Esperanza.

COPINH 16. března veřejně odsoudila Nelsonovo zavraždění, k němuž došlo během jeho příjezdu k domu své tchyně na oběd potom, co strávil ráno pomocí s přesunem 150 rodinám, které byly násilně vystěhovány z komunity Rio Chiquito.

Honduraská policie spolupracující s armádou dohlížela na vystěhování provedené v poledne 15. března. Za použití traktorů a těžké techniky byly rozbity dřevěné domy, v nichž téměř 2 roky žily rodiny, které tak zůstaly bez domova. Zahrady a plodiny sloužící k obživě byly také zničeny.

Krvavá bitva o Agua Zarca a válka proti COPINH

Vraždy Nelsona Garcii a Berty Cáceres nyní přibyly k velkému počtu výhrůžek, útoků, zastrašování, zabíjení a ke kriminalizaci zaměřující se na COPINH a stupňující se od roku 2013, kdy byl zahájen projekt Agua Zarca.

Cáceres a Garcia byli vůdci v léta trvající bitvě proti výstavbě přehrady Agua Zarca. Projekt zprivatizuje a zničí řeku Gualcarque, která je pro indigenní obyvatele Lenky posvátná. Projekt Agua Zarca ohrožuje životní prostředí, lokální dodávky vody a živobytí komunity Lenků. Koalice indigenních skupin od počátku pokojně vzdorovala projektu.

Protestující v roce 2013 po dobu 50 dní zatarasili silnice a blokovali výstavbu, než byli policií 23. května 2013 násilně vyklizeni. Násilí proti lidem odporujícím projektu Agua Zarca a kriminalizace protestujících se od této chvíle zintenzivnily. Cáceres byla v roce 2013 zatčena a falešně obviněna z držení zbraní, od kterého bylo později po bouřlivých mezinárodních protestech upuštěno.

Několik dalších útoků a vražd indigenních aktivistů a členů COPINH se událo za několik uplynulých let. Zde jsou všechny oběti, které jsem byl schopen najít v online zprávách. Většina zpráv je ve španělštině a nejde o vyčerpávající seznam.


1. května 2012: Santos Alberto Dominguez Benítes, indigenní lídr a člen COPINH, byl zabit příslušníky celostátní policie. Tři členi policie okolo 11:30 dopoledne vstoupili do domu paní Maria de Los Santos Dominguez Benítez. Čtyřiadvacetiletý Santos Alberto kritizoval policii za to, že provedla nelegální prohlídku domu jeho matky. Policie odpověděla tím, že ho zastřelila, jedna kulka ho zasáhla do hlavy a on okamžitě zemřel.

15. června 2013: Tomas Garcia byl zastřelen honduraskou armádou, když vojáci začali střílet na pokojnou demonstraci. Tomas byl komunitním lídrem, jenž pracoval jako pomocník v Indigenní radě své komunity. 15. června 2013 byl zblízka zastřelen vojákem před 200 až 300 lidmi. Voják ho střelil nejméně třikrát ze vzdálenosti 6 stop. Jeho sedmnáctiletý syn a dva další lidé byli také několikrát zasaženi a utrpěli vážná zranění. SOA Watch oznámil, že podle očitých svědků voják střílející do vzduchu dal svou pušku M-16 dolů a vícenásobně vystřelil směrem k Tomasovi.

Po vraždě Tomase média spustila kampaň kriminalizující protestující z COPINH, prohlašovala, že COPINH byl násilný a výhružný a honduraskou společnost Capital Energy Development SA de CV (DESA), disponující smlouvou ke stavbě přehrady, vykreslovala jako oběť.

21. ledna 2014: Justo Sorto, indigenní lídr a 20 let člen COPINH, byl zastřelen několika výstřely ze zbraně velké ráže. Justo byl zapojen do odporu proti několika projektům v oblasti důlní těžby a přehrad, včetně projektu Agua Zarca, a také založil první komunitní rádio.

Sorto byl zadržen policií při rozličných příležitostech za svou účast na obsazování silnic, kde vedl kampaň za vyhnání obchodníků se dřevem ničících pralesy, kde žije komunita Lenků. Také byl v čele mnoha projektů, včetně boje proti přehradě Tigre, budované na hranicích mezi Hondurasem a Salvadorem.

5. března 2014: María Santos Dominguez, rovněž členka COPINH, stejně jako příslušnice Indigenní rady komunity Lenků, byla 5. března 2014 brutálně napadena, kdy se na ní, když šla domů, vrhlo sedm lidí. Útočníci rozsekali její hlavu a prsa mačetami. Její manžel a 12letý syn se snažili zasáhnout a byli také napadeni mačetami. Útočníci rozbili její lebku, usekli pravé ucho jejího syna a rozřezali část jeho obličeje. Před útokem z března 2014 už María utržila četná smrtelná zranění. Manžel Maríy už byl před tím také napaden, když odcházel z místa zátarasu projektu Agua Zarca.

24. května 2014: William Jacobo Rodríguez, obránce boje proti přehradě Agua Zarca, byl zabit, když se kolem půlnoci vracel domů.

25. května 2014: Irene Meza byla postřelena z bezprostřední blízkosti po Indigenním shromáždění v San Franciscu de Opalaca. Přežila a když se přepravovala do zdravotnického zařízení, její auto bylo zastaveno a zasypáno šesti výstřely. Irene pracovala na výstavbě indigenní autonomní správy v San Franciscu de Opalaca.

29. října 2014: Maycol Ariel Rodríguez García, 15letý Lenka z Rio Blanco a člen COPINH, byl nalezen mrtvý 29. října 2014. Maycol byl součástí procesu rekuperace půdy, jeho vražda byla prohlášena za neúmyslné utopení, ale jeho tělo vykazovalo viditelné známky poranění a mučení.

1. ledna 2015: Juan Francisco Martinez, člen Nezávislého indigenního hnutí Lenků z La Pazu (MILPAH), byl nalezen zavražděný v komunitě Tapuyman, Santa Elena, La Paz, Honduras. Podle Honduraského centra pro podporu komunitního rozvoje (CEHPRODEC), bylo jeho tělo nalezeno se známkami popálenin a jeho ruce byly svázány tkaničkami vojenských bot. Na základě těchto důkazů se má za to, že Juan Fancisco byl zavražděn. Od srpna 2014 rodina Juana Francisca dostávala opakované výhrůžky násilím.

20. května 2015: Moisés Durón Sánchez, indigenní lídr a člen COPINH, byl zavražděn ozbrojenými muži napojenými na bratry Ríosovi. Podle COPINH Moisés pracoval na rekuperaci půdy 25 rodinám, zabrané bratry Ríosovi, což započalo v dubnu. COPINH podala stížnost policejnímu komisaři v Santa Barbaře a odsoudila výhrůžky a napadání, prováděné proti komunitě od 28. dubna, včetně přítomnosti silně ozbrojených a agresivních mužů.


Od roku 2012 až doposud bylo v souvislosti se spory o půdu a vodu zavražděno devět Lenků. Žádná z vražd nebyla na odpovídající úrovni vyšetřena.

Berta Cáceres vedla nedávné protesty proti přehradě Agua Zarca. V listopadu 2015 se konala okupační protestní akce před kanceláří starosty San Francisca de Ojuera v Santa Barbaře. Berta na akci poskytla rozhovor, ve kterém obvinila starostu Raula Pinedu z porušování lidských práv, spojeného s projektem Agua Zarca.

Také veřejně odsoudila rasismus a oplzlé jednání některých lidí z této oblasti, včetně starosty, které Lenkové schytali od skupiny mužů s mačetami, holemi a kameny, nachystaných zbít je a vyjadřujících vůči nim diskriminační postoje.

Nedávno, 20. února 2016 COPINH uspořádal protest v podobě pokojného pochodu, na kterém armáda, policie a starosta San Francisca de Ojuera Raul Pineda doráželi na více než 100 protestujících.

Telesur v listopadu 2015 přinesl zprávu, že COPINH podal žalobu proti korporaci DESA a proti starostovi San Francisca de Ojuera Raulovi Pinedovi potom, co byla mačetami a střelnými zbraněmi napadena skupina protestujících, kteří se snažili stanovit poškození životního prostředí způsobené druhou továrnou na řece Gualcarque.

Násilí proti indigenním obyvatelům a proti odpůrcům privatizace půdy i vody je v honduraských konfliktech neoddělitelně spjato se Spojenými státy podporovaným pučem z roku 2009, který sesadil demokraticky zvoleného Manuela Zelayu. Po puči v lednu 2009 změnila vyměněná vláda zákony tak, aby umožňovaly přechod k projektu Agua Zarca a jemu podobným.

V srpnu 2009, uprostřed krize způsobené sesazením prezidenta Zelayy, delegitimizovaný Národní kongres přijal Ley General de Aguas [Všeobecný zákon o vodě] zaručující možnost koncese na využívání vodních zdrojů třetími stranami. Nová vláda také vydala Dekret 233, který zrušil dřívější dekrety zakazující projekty vodních elektráren v chráněných oblastech.

Krátce na to Národní elektrická společnost (ENEE) zveřejnila mezinárodní nabídku na nákup 250 MW obnovitelné energie.

Mezi lednem 2010 a listopadem 2011 exekutiva a zákonodárný sbor schválily 24 projektů obnovitelné energie včetně projektu Agua Zarca. V roce 2012 Středoamerická banka pro ekonomickou integraci (BCIE) poskytla honduraské společnosti Capital Energy Development SA de CV (DESA) úvěr 24,4 milionu na výstavbu a montáž projektu Agua Zarca. DESA potom předala projekt čínské subdodavatelské společnosti Sinohydro, která byla místními komunitami obviněna z vpadnutí na jejich půdu bez předchozího projednání.

Witness for Peace popisuje politický kontext:

„Od puče v Hondurasu z ledna 2009, se v zemi dramaticky vystupňovala kriminalizace obránců lidských práv. Vláda Spojených států pokračuje ve financování honduraské policie a vojenských sil ve jménu Války proti drogám – navzdory ohromným důkazům o tom, že policie a armáda je běžně zapojena do porušování lidských práv nevinných honduraských občanů.

Situace se týká především indigenní komunity Río Blanco. Tato komunita pokojně mobilizovala odpor proti projektu Agua Zarca, přehradě pro vodní elektrárnu v komunitě Río Blanco, Intibuca. Přehrada je projektem honduraské společnosti DESA a dalších spolupracovníků. Indigenní komunity Río Blanco trvají na tom, že přehrada je nelegální. Jako odpověď na protesty byla oblast militarizována.“

Článek od The Intercept z 11. března, který doporučuji celý k přečtení, ukázal, že DESA je „zčásti kontrolována kontroverzní honduraskou rodinou Atala, jejíž členové jsou zapojeni do různorodého podnikání a mnozí je podezřívají z podpory puče v roce 2009.“

V tiskové zprávě, zveřejněné po smrti Berty Cáceres, její děti obvinily podnikatelské skupiny spolčené s národní vládou, lokálními vládami a represivními státními institucemi, stojícími za dobyvačnými projekty, z vraždy jejich matky.

Berta Cáceres

Zpráva Freedom House z roku 2013 poukázala na účast eskader smrti v zabíjení některých aktivistů v Hondurasu. Insight Crime v roce 2013 oznámil, že v Hondurasu bylo přes 70 000 soukromých ozbrojených hlídek ve srovnání se 14 000 ze strany ozbrojené policie. Některé ze stráží pracují pro 709 státem registrovaných soukromých společností, z nichž 307 je zapsaných jako neziskových, což znamená, že státu neplatí daně.

Válka proti odpůrcům privatizace vody a energie v Latinské Americe

Indigenní obyvatelé protestující proti megaprojektům nejsou napadáni pouze v Hondurasu. Berta Cáceres byla ostře sledovanou aktivistkou, vůdkyní ve své komunitě a mezinárodně známou obhájkyní lidských práv. Její absence v boji bude obrovská a místo po ní nebude možné zaplnit.

Na vraždu Berty se právem upozorňovalo kvůli prezidentské kampani ve Spojených státech a kvůli spojení Hillary Clinton s honduraským pučem v roce 2009.

V tomto boji zemřelo mnoho dalších aktivistů a nezačalo to jen pučem v Hondurasu. Středoamerický projekt (MP) je plán rozvoje v hodnotě mnoha milionů dolarů oficiálně zahájený v roce 2001 a určený k „posílení regionální integrace a podpoře sociálního rozvoje účastnických [10] zemí.“

Spuštění Středoamerického projektu mezi těmito zeměmi v roce 2008 vedlo k dramatickému vzestupu využívání přehrad k privatizaci vody a energie. Lidé postižení těmito projekty chápali potřebu bránit svou půdu. Vlády a soukromé společnosti zapojené do takových projektů je neustále kriminalizovaly.

Tato mapa zveřejněná 14. března 2016 ke Globálnímu dni akcí na obranu řek byla vytvořena projektem MAPDER (Mexican Movement of People Affected by Dams and in Defense of Rivers, Mexické hnutí lidí postižených přehradami a na obranu řek), vedeným mexickým aktivistou Gustavo Castrem, který byl přítomen zavraždění Berty Cáceres v jejím domě. Mapa ukazuje systematickou činnost nájemných vrahů, policie a armády, těchto poslů smrti, když přichází na řadu velkolepé projekty vodních elektráren v zemích jako Honduras.

Důvodová zpráva Inter-americké rozvojové banky (IDB) podporuje cíle Středoamerického projektu, jako je „zlepšování kvality života v regionu,“ jakož i práce na „propojení trhů v rámci regionu snížením nákladů na dopravu a obchod.“

Uváděné výhody MP zahrnují investice do silnic a infrastruktury k omezení nákladů nákladní dopravy, harmonizované celní postupy za účelem snížení času tráveného na hraničních přechodech, položení základů pro regionální telekomunikační infrastrukturu ke snížení nákladů na výrobu energie, růst konkurence ve službách širokopásmového přenosu a zmenšení digitální mezery zúčastněných zemí.

Záměry tohoto nadnárodního projektu jsou jasné. Ačkoli je zmíněno „zlepšení kvality života“, skutečnými cíli jsou snižující se náklady na obchod, z čehož bude mít prospěch soukromý sektor, který smekne před smlouvami o volném obchodu.

Hlasitým upozorňováním na selhání ministerstva zahraničí Spojených států pod vedením Hillary Clinton a na zahraniční politiku Spojených států, která po celém světě mění režimy, je třeba odmítnout tyto závažné skutky, nikoli protože Clinton právě teď kandiduje na prezidentku, ale protože dochází k brutálnímu vraždění lidí.

Bezpečnostní služby hájící zájmy firem jsou po celém světě používány jako orgány útlaku vůči pokojně protestujícím. Bezstarostně vysídlují, mrzačí a zabíjejí lidi, zprávy o těchto úmrtích nejsou ve většině případů nikdy přeloženy do angličtiny.

Je potřeba odsoudit politiku, která umožňuje pokračovat v tomto zneužívání, je potřeba odsoudit politické představitele podporující tuto politiku, ale konečně je potřeba odmítnout celý systém, který upřednostňuje zisky před lidmi.

Zdroje:

COPINH
Environmental Justice Atlas
SOA Watch
Defensores En Linea
Subversiones
Freedom House
Witness for Peace
Global Witness
MAPDER
Důvodová zpráva Inter-americké rozvojové banky (IDB) za rok 2011


Z anglického originálu zveřejněného na webu Revolution News přeložil kolektiv Libereds.