„Fráze, fráze.“ Takto reagoval v pátečním rozhlasovém pořadu Pro a proti prezident Svazu průmyslu a dopravy Jaroslav Hanák na slova předsedy Českomoravské konfederace odborových svazů Josefa Středuly o pokřiveném hodnotovém žebříčku podnikatelské sféry, upřednostňující ekonomické ukazatele před lidskými životy a zdravím.
Představitel podnikatelských sdružení dopravního byznysu a sám podnikatel v dopravě Jaroslav Hanák je znám svým agresivním vystupováním v médiích a na jednáních tripartity, kde oficiálně zastupuje zaměstnavatele a podnikatele. Bezohledné prosazovaní podnikatelských zájmů spojuje s přehlížením jiných než ekonomických veličin, například těch společenských nebo environmentálních.
Jako v roce 2019, kdy se na setkání ekonomických diplomatů opřel do studentů stávkujících za ochranu klimatu, kteří by podle něj měli „dostat přes držku“ a nemíchat se do věcí, kterým nerozumí. Nebo v aktuálním vyjádření k návrhu na plně proplácenou nemocenskou: „Je to strašně špatný krok, protože jestli má někdo 100 procent platu a může zůstat doma nemusí chodit do práce, tak to je ideální ráj, to je komunismus, to není demokratická společnost.“ Co na tom, že tato praxe se už dávno stala standardem v zemích jako Německo nebo Rakousko, které těžko můžeme považovat za komunistické.
Pomineme-li nevhodnost takovéhoto buranského vystupování, slova Jaroslava Hanáka i dalších představitelů organizací kapitálu jasně ukazují na neochotu byznysu byť jen na čas omezit své ekonomické zájmy. A to i v době zhoršující se pandemické situace, kdy více než 100 lidí denně umírá zbytečně, tisíce lidí trpí na přeplněných odděleních nemocnic, zdravotníci jsou vyčerpaní a zdravotnictví je na hraně kolapsu.
Ačkoli odbory navrhly kompromisní a ve skutečnosti nedostatečný návrh na týdenní velikonoční lockdown netýkající se nepřetržitých provozů a kritické infrastruktury, byznys se takovému opatření brání zuby nehty. O to méně bude nakloněn tvrdému dvou až třítýdennímu lockdownu, který ohrožuje jeho zisky, ale je nezbytný k zastavení šíření koronaviru. Prezident Hospodářské komory Vladimír Dlouhy se k tomu vyjádřil jasně: „Dost bylo lockdownu. I když se situace nezlepší, měli bychom zvážit rozvolnění. I za cenu většího počtu nemocných.”
Výzva iniciativy Čtyřicet dní pro zdraví lidí i ekonomiky ale prosazuje „rychlý řez“ neboli postup řešení pandemie, který „musí zahrnovat celou společnost, včetně podniků a průmyslu.“ Kromě řady expertů z oblasti virologie, imunologie a epidemiologie ji už podpořila řada odborníků a odbornic z jiných oborů, včetně ekonomů.
Jedním z nich je René Levínský z Centra pro ekonomický výzkum a doktorské studium Univerzity Karlovy, podle kterého „nemá smysl mluvit o ,zdravé ekonomice‘, když umírají tisíce lidí.“ K největšímu procentu nakažení dochází v rodině a v práci. Ohniskem šíření koronaviru je průmysl. Evidentně máme problém v nepřerušených provozech továren a kanceláří, kde se nedodržují protiepidemická opatření, testuje se nedostatečně a práce na home office tvoří pouhých 10 % (třetina jarního stavu). Na druhou stranu příklady Austrálie, Nového Zélandu nebo států jihovýchodní Asie dokazují, že s pandemií účinně bojovat lze.
Logo kampaně Zero Covid.
Kapitál ale zarputile trvá na neomezování chodu průmyslu. Menší podnikatelé v této věci plní roli užitečných idiotů, když odmítají regulaci byznysu, bojují za otevření obchodů a rozvolnění sektoru služeb i za cenu ohrožení lidských životů. Mnozí z nich bagatelizují nebezpečí covidu-19 a ostentativně porušují protiepidemická opatření, aby pak zpochybňovali jejich účinnost.
Média neadekvátně informují o dopadech vládních opatření na oblast podnikání, zpochybňují štědrost dotačních programů pro firmy a intenzivně tematizují potřeby soukromého sektoru. Pohled na pandemickou situaci z perspektivy pracujících až na pár výjimek v médiích chybí. Až příliš často v nich dostávají prostor lidé jako Vladimír Dlouhý (prezident Hospodářské komory), Tomáš Prouza (prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu) nebo výše zmiňovaný Jaroslav Hanák (prezident Svazu průmyslu a dopravy, prezident Asociace spedičních, dopravních a servisních firem Čech, Moravy a Slezka a viceprezident sdružení Česmad Bohemia), jejichž silná podnikatelská lobby obvykle zastíní potřeby pracujících.
5 požadavků kampaně Zero Covid
1. Společně k nule.
Počet nakažených je třeba snížit na nulu. Je třeba na několik týdnů v celé Evropě zastavit provoz těch částí části ekonomiky (shutdown), které nejsou pro společnost naléhavě potřebné.
2. Nenechme nikoho na holičkách.
Odstávka ekonomiky musí být spojena s kompenzacemi, zejména pro ty nejzranitelnější. Je také třeba ulevit těm, kdo pracují v sektoru péče.
3. Rozšíření sociální zdravotní infrastruktury.
Je třeba posílit zdravotnickou infrastrukturu, včetně hygienických stanic. Je třeba upustit od koncepce zdravotní péče zaměřené na zisk.
4. Vakcíny jsou globálními sdílenými statky (commons).
Globální pandemii lze překonat jen globálně. Vakcíny nemohou být prostředkem k soukromým ziskům.
5. Solidární financování.
Zavedení evropského covidového-solidárního zdanění velkého bohatství, zisků společností, finančních transakcí a nejvyšších příjmů.
V zájmu zaměstnanců a zaměstnankyň není práce v rizikových podmínkách vlekoucí se pandemie, která se vyznačuje polovičatými opatřeními upřednostňujícími ekonomický zisk před lidským zdravím. Dlouhodobě zdravou ekonomiku nemocní lidé beztak nezajistí. Navíc ekonomika by měla sloužit lidem a ne lidi ekonomice založené na zisku. Pokud vláda nemá odvahu provést nezbytné kroky k zastavení šíření koronaviru, musí za ně začít bojovat sami pracující. Ti disponují jednoduchým, ale mocným nástrojem k prosazení svých požadavků – kolektivním zastavením práce, generální stávkou ve všech zbytných průmyslových podnicích. V této hluboké společenské krizi se musí chopit iniciativy a vystoupit za radikální změnu strategie v boji proti pandemii s cílem dosáhnout nulového počtu nakažených, přičemž „nesmí být nikdo nechán na holičkách.“
Takovou změnu strategie prosazuje kampaň Zero Covid, vycházející z mezinárodní výzvy vědců k celoevropskému závazku rychlého a trvalého snižování počtu nakažených SARS-CoV-2 z prosince minulého roku. Dalšími požadavky kampaně Zero Covid jsou solidární několikatýdenní celoevropské zastavení provozu ekonomiky (shutdown), komplexní balíček pomoci pro všechny, rozšíření sociální a zdravotní infrastruktury, netržní pohled na vakcíny jako na globální sdílené stakty (commons) a solidární financování v podobě covidového zdanění velkého bohatství, zisků společností, finančních transakcí a nejvyšších příjmů.
Zároveň je třeba si uvědomit, že nelze donekonečna zachraňovat soukromý sektor, aniž by to negativně dopadlo na zaměstnance a nízkopříjmové skupiny obyvatel. Štědré dotace firmám vytvoří tlak na veřejné finance, na budoucí snižování mezd, důchodů a sociálních příspěvků, omezování prostředků pro zdravotnictví, školství či vědu. Na známý princip privatizace zisků a socializace ztrát brzy doplatí pracující, senioři, chudí a sociálně vyloučení. Zvláště pak v případě, že se vlády chopí pravice.
I na to je potřeba myslet v období blížících se voleb do poslanecké sněmovny, kdy se levice a organizace pracujících musí chopit nejen agendy týkající se pandemie koronaviru, ale také témat jako progresivní zdanění a přerozdělování bohatství, minimální důstojná mzda, gentrifikace měst a krize bydlení, sdílené domy, sociální bydlení a bezdomovectví. Zkrátka zbavit se falešných manter volného trhu a rehabilitovat myšlenku socialismu.