Letošní pražský 1. máj byl sice klidný, ale jeho podoba dává naději na budoucí spolupráci radikální levice. Pod heslem „Za konec špatné práce“ jej totiž organizovalo spojenectví skupin Socialistická solidarita, Anarchistická federace a Mladí zelení.

Celou akci moderoval Václav Klusák z levicového spolku Idealisté.cz. Se zapojením sociálnědemokratických Idealistů měl ale problém „náš“ nahnědlý ministr vnitra Milan Chovanec, který se jejich účast snažil zatrhnout. Chovanec určitě neměl radost ani z plánovaného vystoupení sociálního demokrata Jiřího Dienstbiera. Idealisté ani Dienstbier se však nezalekli a akce se zúčastnili.

Jak připomněla pozvánka na demonstraci, První máj odkazuje ke generální stávce asi 300 000 amerických dělníků za osmihodinovou pracovní dobu bez snížení mezd („Eight-hour day with no cut in pay!“), mezi kterými bylo i množství ekonomických migrantů z Čech, 1. května 1886 a následný Haymarketský masakr 4. května 1886. 1. května 1890 proběhlo mnoho demonstrací za práva pracujících po celém světě, včetně mnohatisícového shromáždění dělníků na pražském Střeleckém ostrově. Mnoho z nich za svou účast na prvních oslavách Prvního máje v Čechách doplatilo vyhazovem ze zaměstnání.

„Hlásíme se k jejich odkazu, protože i po 131 letech není zápas za práva pracujících, za důstojnou práci za důstojnou mzdu, za sociální solidaritu a za skutečnou demokracii, kde se bude moct každý podílet na správě věcí veřejných, stále dobojován. Navíc, přichází nová průmyslová revoluce – digitalizace a robotizace. Jejím výsledkem může být pád mnoha lidí do nezaměstnanosti a chudoby a upevnění státních dohledových struktur. Nebo naopak konec špatné práce a rozšíření demokracie: žádáme zkrácení pracovní doby při růstu mezd a právo zaměstnanců podílet se na rozhodování ve firmách. Z technologických změn nesmí mít prospěch jen ti nejbohatší!“

Letošní demonstrace byla svolána na 14 hodinu na Palackého náměstí. Zpočátku účast vypadala pochmurně, mezi velkým množstvím tajných policistů se pohybovaly jen malé skupinky účastníků. Kolem půl třetí se však účast rozrostla na přibližně 250 lidí a mohly tak začít avizované projevy. Jako první vystoupil již zmiňovaný Jiří Dienstbier s podporou Idealistů. Za pilného natáčení tajných upozornil na nebezpečí postfašismu a nacionalismu. K němu vede prekarizace, nejistota práce a nástup nových technologií v rukou kapitálu. Pracující, kteří jsou nejvíce ohroženi, místo tlaku na šéfy a politiky potom šlapají po těch ještě více vyloučených, jako jsou menšiny, uprchlíci apod.

Poté promluvily feministky z organizace Ženy 365. Připomněly genderové role při vztahu k práci, které je třeba stále napadat a snažit se je změnit. Konkrétně pak poukázaly na otřesné podmínky žen v oděvním průmyslu. Zaujaly i historickým okénkem o Karle Máchové, která bydlela nedaleko Palackého náměstí a na začátku dvacátého století podporovala textilní dělnice v jejich boji za lepší pracovní i životní podmínky.

Mladí zelení se ve svém projevu dotkli prekarizované práce. Tlak na stále větší výkon pracujících doprovází zhoršující se pracovní podmínky. Také velmi dobře poukázali na politiky, kteří v levicových (sic!) stranách, jako je KSČM a ČSSD, často brojí právě proti nezaměstnaným. Diskriminace Romů a jejich nerovný přístup k práci je v našich končinách žel již evergreenem. Dalším obětním beránkem českých frustrantů se stali imigranti. Mladí zelení svůj projev ukončili prohlášením, že jen společně můžeme porazit kapitál, fašismus a neoliberalismus. Příspěvky na Palackého náměstí ukončila zástupkyně mladých odborářů ze svazu Nové odbory, které chtějí navázat na boje pracujících v minulosti a budovat nekořistnickou společnost.

Po projevech vyrazil průvod po nábřeží na tradiční místo radikální levice – Střelecký ostrov. Čelo průvodu tvořil velký transparent, na němž stálo heslo „Za konec špatné práce!“. Za skandování antikapitalistických a anarchistických hesel prošel průvod po Rašínově nábřeží, kolem Žofína až na most Legií. Na Střeleckém ostrově, u pamětní desky připomínající oslavy Prvního máje v roce 1890, promluvila zástupkyně Anarchistické federace. Přečetla projev, v jehož úvodu stálo, že „práce určovaná vztahy nerovnosti a nadvlády musí být odstraněna společně se státem a kapitalismem.“ Vysvětlila, proč je pro nás První máj důležitý: „Připomínáme si boje minulosti, které stály mnoho obětí; boje za důstojnější život a posílení práv pracujících. A stejně jako naši předchůdci se vztahujeme k budoucnosti, k vizi svobodné a samosprávné společnosti bez útlaku, diskriminace a vykořisťování. Svou přítomností tady a teď ukazujeme stávajícímu kapitalistickému pořádku, že se mu nehodláme podvolit, bez odporu snášet sociální nerovnosti a vzdát se svých snů.“

Pamětní deska na Střeleckém ostrověNásledně zaznělo reprodukované vyjádření Igora Ševcova, ruského anarchisty dlouhodobě žijícího a studujícího v České republice. Ten spadl do sítí tajných služeb a má zákaz účasti na akcích anarchistického hnutí.

Jako poslední promluvil Jan Májíček ze Socialistické solidarity. Ujal se tématu robotizace a automatizace práce. Upozornil na to, že technologický pokrok nezastavíme, jde jen o to, kdo technologie ovládá.

Letošní 1. máj byl výjimečný tím, že se konečně nastoupilo na cestu, kterou známe ze západní Evropy. Na cestu spolupráce mezi různými proudy autentické (radikální) levice. Tento přístup razí i platforma Libereds, jejíž zástupci také podpořili společnou demonstraci. Cesta spolupráce nám totiž dává naději, že příští akce budou početnější a účinnější v odporu proti kapitalismu.

Share this post: on Twitter on Facebook