Empírová budova bývalé restaurace Střelnice, kde se v minulosti dělala dělnická setkání, dlouhodobě chátrá. Jakou historii má tato kulturní památka a co ji čeká v budoucnu?
V liberecké ulici U Krematoria se nachází okázalá stavba z 19. století. V roce 1831 zde Střelecký spolek otevřel moderní střelnici, která nahradila tu původní z roku 1781 umístěnou v Myslivecké ulici. Místo vyhrazené pro střelbu navazovalo přímo na budovu ve stylu empírového sídla, které poskytovalo potřebné zázemí včetně restaurace, kde probíhaly společenské akce.
Ačkoli je dnes tato honosná stavba tak trochu zastrčená, v minulosti sloužila jako oblíbené místo zábavy. V časech rozvíjejícího se dělnického hnutí se zde konaly dělnické schůze. Dělníci se na Střelnici scházeli především v době prosincové generální stávky v roce 1920.
Tato stávka reagovala na policejní obsazení pražského Lidového domu, který byl využíván marxistickým křídlem sociální demokracie. Generální stávka požadovala demisi úřednické vlády, zvýšení mezd nebo vznik dělnických rad k řízení podniků. Proti demonstrantům na několika místech (např. Kladensko, Mostecko nebo Hodonínsko) zasahovali četníci a vojáci, kteří velké množství protestujících zranili a řadu z nich zabili. Zatčeno bylo asi 3 000 lidí.
Na liberecké Střelnici se později pokračovalo v zábavách v podobě bálů a tanečních kurzů i tzv. odpoledních čajů pro střední a pokročilé. Praxi zde vykonávali učňové podniku Restaurace. Rozkradení veřejného majetku v podobě privatizace ale přineslo neblahé změny. Z výstavní restaurace se stala herna, ke které přibyl bowling. Když podnikatelským dobrodruhům jejich projekt zkrachoval, budova začala chátrat. Jestliže v minulosti restaurace přežila dvě století, v nových soukromovlastnických vztazích vydržela jen několik let.
K zahájení rekonstrukce nedošlo a objekt tak nadále chátrá. Ze strany Magistrátu města Liberec by bylo na místě uložit vlastníkovi alespoň nařízení zabezpečovacích prací.
Petr Freiwillig (NPÚ)
Petr Freiwillig, vedoucí libereckého oddělení specialistů z odboru péče o památkový fond Národního památkového ústavu k věci poznamenává: „Před několika lety byla zpracována a orgány státní památkové péče odsouhlasena projektová dokumentace na celkovou obnovu objektu. Bohužel, k zahájení rekonstrukce nedošlo a objekt tak nadále chátrá. Ze strany Magistrátu města Liberec by bylo na místě uložit vlastníkovi alespoň nařízení zabezpečovacích prací.“
Jde o jeden z mnoha příkladů, jak soukromý sektor nakládá s majetkem, který by měl sloužit veřejnosti. Za každou cenu vytěží, někdy i za pomoci státních nebo evropských dotací, co se dá. Když objekt dostatečně nevynáší, nebo s ním už jsou jiné záměry, nechá se zchátrat a vytvoří se alibi pro jeho zbourání nebo jiné nevratné úpravy.
Motivace majitele k takovému kroku se nabízí sama – v Liberci je nyní nedostatek bytů, novostavby se prodávají kolem 4-5 mil. Kč. Jedná se o pozemek, kde bude novým územním plánem připuštěna zástavba až třípodlažním objektem, ziskovost takového projektu se tak počítá na desítky milionů. Veřejná správa i veřejnost by ovšem měla vůči majiteli nemovitosti vystoupit jednoznačně – objekt nakupoval jako kulturní památku, k čemuž se váže povinnost se o ní postarat. Nikoliv jí zbořit a na prázdném pozemku generovat lukrativní zisky.
Ačkoli se před více než třemi lety majitel chvástal, jak budovu včetně příjezdové cesty opraví, vytvoří upravený komplex se zahradami a pozvedne tuto zanedbanou oblast v centru města, na Střelnici se propadla střecha a celý objekt nadále chátrá. Na opravy měla desítkami milionů přispět Evropská unie, ani to však nezabránilo ruinování budovy, zanesené v seznamu nemovitých kulturních památek. Co bude dál s objektem, kde se v minulosti scházeli bojovníci za práva pracujících, tak stále zůstává ve hvězdách.