Nástup Trumpa na prezidentský post změnil atmosféru USA. Vnášením konzervativních témat do veřejného prostoru, hlučným šířením zpátečnických postojů a používáním tzv. alternativních faktů legitimizuje postup krajní pravice (alt-right). Narůstající sebevědomí alt-rightu se projevilo nejen na demonstracích, ale také v teroristickém útoku proti odpůrcům fašismu, jehož výsledkem je zavražděná levicová aktivistka Heather Heyer a mnoho zraněných. Oživením ale prochází také antifašismus, bránící se šíření nenávisti krajní pravice. Překlad textu historika Marka Braye přináší zasvěcený pohled na skutečné pohnutky antifašistů.
Prezident Trump je srovnal se stoupenci nadřazenosti bílé rasy. Zde najdete vysvětlení, proč nemá pravdu.
V pondělí [14. 8.] prezident Trump kapituloval před požadavky veřejnosti, aby se explicitním odsouzením bílého nacionalismu distancoval od svého komentáře, že „všechny strany“ v Charlottesville nesou vinu. „Rasismus je zlo,“ připustil, podle všeho nerad, „včetně KKK, neonacistů a stoupenců nadřazenosti bílé rasy.“
Nicméně o den později Trump obrátil kurz objasněním, že na white power (bílá síla) shromáždění byli „velmi slušní lidé“, ačkoli „viní obě strany“, včetně údajné „alternativní levice“ („alt-left“) antifa.
Novinové titulky zpočátku plnilo únorové zrušení přednášky krajně pravicového provokatéra Milo Yiannopoulose na Kalifornské Univerzitě v Berkeley. Antifašisté znovu zaujali veřejnost, když se střetli s fašisty shromážděnými na white power manifestaci „Sjednoťme pravici“ („Unite the Right“) v Charlottesville.
Antifa je radikální panlevičácká politika sociální revoluce soustřeďující se na boj s krajní pravicí. Její stoupenci jsou převážně komunisté, socialisté a anarchisté.
Mark Bray
Ale co je antifa? Kde se vzala? Militantní antifašismus nebo „antifa“ (vyslovováno ANtifa) je radikální panlevičácká politika sociální revoluce soustřeďující se na boj s krajní pravicí. Její stoupenci jsou převážně komunisté, socialisté a anarchisté, kteří se v boji za zastavení postupu bílé nadvlády odmítají obracet na policii nebo stát. Namísto toho hájí lidovou opozici proti fašismu, jaké jsme byli svědky v Charlottesville.
Antifa skupiny jsou po celém světě, ale antifa samotná není propojená organizace. Více než ideologie jako socialismus, nebo taktika jako picket line (řada demonstrantů) je to specifická skupina. Antifa jsou autonomní antirasistické skupiny, které monitorují a sledují aktivity lokálních neonacistů. Odhalují je jejich sousedům a zaměstnavatelům, provádějí veřejné vzdělávací kampaně, podporují migranty a uprchlíky a vyvíjejí tlak na místa white power událostí, aby se tyto akce zrušily.
Historik Mark Bray, autor publikace „Translating Anarchy: The Anarchism of Occupy Wall Street“ z roku 2013 a vycházející knihy „Antifa: The Anti-Fascist Handbook“
Drtivá většina antifašistických aktivit je nenásilná. Ale ochota fyzicky bránit sebe i ostatní před násilím stoupenců nadřazenosti bílé rasy a preventivně zastavit organizační snahy fašistů, než se stanou smrtelnými, je odlišuje od liberálních antirasistů.
Antifašisté tvrdí, že po hrůzách otrokářství a holokaustu, je fyzické násilí proti stoupencům nadřazenosti bílé rasy eticky opodstatněné i strategicky účinné. Neměli bychom, argumentují, abstraktně hodnotit etický význam násilí bez významu a souvislostí s ním spojených. Namísto toho předkládají eticky důsledný, historicky erudovaný argument pro boj s nacisty dříve, než bude pozdě. Jak vysvětlil Cornel West, který přežil neonacistické útoky v Charlottesville: „Kdyby nás antifašisté neochránili před neofašisty, byli bychom rozmačkáni jako šváby.“
Profesor filosofie, spisovatel a politický aktivista Cornel West
Ačkoli je antifa často považována za novou sílu americké politiky od vzestupu Trumpa, antifašistická tradice trvá od minulého století. První antifašisté bojovali s Černými košilemi Benita Mussoliniho na italském venkově, rvali se s Hnědými košilemi Adolfa Hitlera v krčmách a uličkách Mnichova a bránili Madrid před povstaleckou nacionalistickou armádou Francisca Franca. Mimo Evropu se stal antifašismus modelem odporu Číňanů proti japonskému imperialismu během druhé světové války i odporu proti diktaturám v Latinské Americe.
Hitem internetu se v poslední době stal úryvek z krátkého filmu Don’t Be a Sucker (Nebuď trouba), vytvořeného v roce 1947 americkým ministerstvem války v rámci propagandy proti fašismu.
Moderní politiku antifa můžeme vysledovat v odporu proti vlnám xenofobie a proti kultuře white power skinheadů, která se objevila v Británii 70. a 80. let 20. století. Také má kořeny v sebeobranných skupinách organizovaných revolucionáři a migranty v Německu, kde pád Berlínské zdi rozpoutal násilné reakce neonacistů.
Ve Spojených státech a Kanadě aktivisté Anti-racist Action Network (ARA) od pozdních 80. let 20. století do 1. let 21. století houževnatě sledovali členy Ku-klux-klanu, neonacisty a různé další stoupence nadřazenosti bílé rasy. Jejich motto bylo jednoduché, ale jasné: „Jdeme tam, kam jdou oni.“ Jestliže nacističtí skinheadi rozdávali letáky na punkovém koncertě v Indianě o tom, jak „měl Hitler pravdu,“ ARA tam byla, aby jim ukázala, kde jsou dveře. Když fašisté oblepili centrum Edmontonu v Albertě rasistickými plakáty, ARA je strhala a nahradila antirasistickými hesly.
Ochota fyzicky bránit sebe i ostatní před násilím stoupenců nadřazenosti bílé rasy a preventivně zastavit organizační snahy fašistů, je odlišuje od liberálních antirasistů.
Mark Bray
Reagovat na malé fašistické skupiny se někomu může zdát jako bezvýznamné, ale vzestup Hitlera a Mussoliniho ukazuje, že antifašistický odpor není spínač, který v krizi jednoduše stačí zapnout. Když se nacistické a fašistické strany jednou chopily vlády, bylo už příliš pozdě na zatažení záchranné brzdy.
Při pohledu zpět antifašisté usoudili, že by bylo mnohem jednodušší zastavit Mussoliniho v roce 1919, kdy jeho fašistické jádro čítalo zpočátku 100 lidí. Nebo zničit krajně pravicovou Německou dělnickou stranu, která měla pouze 54 členů, když Hitler uskutečnil svůj první mítink, než ji transformoval v Národně socialistickou německou dělnickou stranu (nacistickou stranu). Ačkoli jsou režimy, které podnítily prvotní protesty, dlouho mrtvé, antifašisté poctivě věnují pozornost malým fašistickým a nacistickým skupinám coby zárodku vražedného hnutí nebo režimu v budoucnu.
Po léta byli antifašisté očerňováni za to, že se s maximální vážností zabývají skupinkami Ku-klux-klanu o 40 nebo 60 členech. Členové deset let staré skupiny Antifa v Rose City z oregonského Portlandu, nejstaršího v současnosti existujícího antifa uskupení v zemi, čelili kritice dokonce i ze strany levice za to, že se raději věnovali demaskování a odhalování aktivit malých skupin místních rasistů, islamofobů a fašistů, než by se soustředili na rozsáhlejší, systémové nespravedlnosti.
Newyorské rádio WNYC, disponující největším počtem posluchačů v USA, odvysílalo s Markem Brayem rozhovor o historii, ideologii a nedávném oživení antifašistického hnutí.
Roky před tím, ještě než alt-right získal svůj název, trávili antifašisté nevděčné hodiny důkladným prohledáváním ošuntělých vývěsních tabulí a zkoumáním utajovaných neonacistických setkání. Sledovali ty, kteří zasévají semínka smrti, jejichž svědky jsme všichni byli v Charlottesville. Ať už souhlasíme nebo nesouhlasíme s jejími metodami, antifa, která je věrna boji proti rasismu, není stejná jako alt-right trollové, vtipkující o plynových komorách. Za maskami se nám odkrývá, že antifa jsou zdravotní sestry, učitelé, sousedé i příbuzní všech ras a pohlaví, kteří se neváhají dát všanc, aby všemi nezbytnými prostředky zastavili fašismus.
Dvaatřicetiletá antifašistka a odborářka Heather Heyer, 12. 8. 2017 zavražděná Trumpovým stoupencem na demonstraci v Charlottesville
Pro tolik z nás, zvláště bělochů, nemá být až vražda Heather Heyer okamžikem, kdy bereme vážně hrozbu white power, která otravovala generace nebělošských komunit. Skrze historii antifašistických požadavků bereme vážně násilí stoupenců nadřazenosti bílé rasy. Dny „jejich pouhého ignorování“ jsou pryč.
Mark Bray je historikem lidských práv, terorismu a politického radikalismu v moderní Evropě a v současnosti přednáší na Dartmouth College. Je autorem vycházející knihy „Antifa: The Anti-Fascist Handbook.“
Z anglického originálu zveřejněného na webu The Washington Post přeložil publikační tým organizační platformy Libereds.