Ve dnech 3. až 5. srpna proběhl v Jizerských horách Kemp alternativ organizovaný platformou Libereds.
Do letošního bohatého programu přispěla i Anarchistická federace, respektive její Anarchistický lezecký kroužek. Páteční blok diskusí otevírala debata o Egonu Bondym. Tématem byla jeho nesubstanční ontologie, kdy jeden přednášející jeho model kritizoval jako přehnaně imaginativní, druhý ho pak obhajoval jako logicky konzistentnější. I přes filozofickou povahu tématu se po přednáškách odehrála poměrně obsáhlá debata.
Druhou část pátečního večera tvořil „horolezecký“ blok. Svým příspěvkem ho otevřela německá skupina Schwarz-Rote Bergsteiger_innen (Černo-rudí horolezci a horolezkyně), která je součástí anarchosyndikalistické organizace FAU (Freie Arbeiter_innen Union – Svaz svobodných pracujících). Skupina publiku představila svou činnost, která nezahrnuje jen lezení po skalách a turistiku. Pořádají osvětové akce, při nichž informují o antifašistickém odboji v pohraničí ve třicátých letech, o tehdejších pašerácích uprchlíků i literatury přes hranice. Zdůraznili i důležitost českých hranic pro tamní odboj, neboť vedly do země, jejíž ústava byla tehdy ještě demokratická a v níž navíc mnoho lidí mluvilo německy. Tato hornatá a lesnatá území také nešlo tak jednoduše kontrolovat. Černo-rudí horolezci pořádají i akce na památku antifašistů, zapojují se do lokálních antifašistických aktivit, pomáhají s monitoringem místních nácků nebo s odstraňováním náckovské propagandy z ulic.
Po prezentaci německých kamarádů následoval krátký příspěvek jedné ze skupin Anarchistické federace věnovaný osobnosti horolezce Josky Smítky (1919–1945). Ta představila jeho životní příběh, který obsáhl kromě horolezeckých výkonů, hodných dodnes obdivu, odmítnutí nastoupit na nucené práce do Říše, několik útěků před gestapem, dlouhodobé skrývání ve skalách a nakonec popravu v Terezíně. Podnětem k příspěvku byl i fakt, že donedávna relativně neznámý Smítkův příběh se stal objektem zájmu tvůrců českého filmu Tenkrát v ráji. Autor předlohy a současně producent snímku dokázal Smítkův osud odpolitizovat a osekat na ne právě umně stvořenou love story, do níž se nakonec nevešlo ani moc ze Smítkovy největší vášně – z lezení. Kdo se tedy chce o Joskovi Smítkovi něco dozvědět, ať raději sáhne po knížce Kamarád ze skal od Josefa Štyrsy, která nedávno vyšla v druhém vydání. V následné debatě se většina dotazů zaměřovala na horolezce ze sousední země, posluchači se zajímali třeba o to, jak se jim daří navazovat kontakty s lidmi na venkově a s pracujícími. Diskutovalo se ale i nad dnešní podobou sportovního lezení, nad jeho komerčním aspektem a nad tím, jestli lezci dnes fungují jako komunita. Z páteční „horolezecké“ diskuse se do budoucna rýsují hlubší kontakty mezi českými a německými anarchistickými a anarchosyndikalistickými skupinami, ať už v obecnější politické rovině, nebo třeba kvůli společným výletům do skal.
Na páteční program navazoval v sobotu i odpolední praktický „kurz“ lezení. Mezitím program pokračoval debatou na téma Zkušenosti z akčních dní: protesty proti G20. Reflexe červencových protestů (připravená platformami Libereds a SocSol) se zaměřila na otázku posilování a koordinování aktivit antikapitalistického hnutí a spolupráci nejrůznějších antiautoritářských proudů, ale i na budoucí taktické možnosti. Ještě konkrétnější bylo shrnutí příprav, průběhu a výsledků prvního českého Klimakempu v režii Mladých zelených, kteří celkem pochopitelně řešili také otázku účelnosti občanské neposlušnosti.
Podvečerní panelová diskuse na téma Je náboženství slučitelné s (radikální) levicí? probíhala především mezi zástupci organizátorů Kempu alternativ a novou misionářskou skupinou Prázdné trůny. Debatu zahájil pokus členů SocSol analyzovat vztah marxismu a náboženství jak z historického hlediska, tak v té nejlepší bondyovské tradici. Levicoví křesťané ze skupin RFK a Prázdné trůny naopak akcentovali spiritualitu v protikladu k „zákopovým žabomyším válkám“ na radikálně levicové scéně. Diskuse neskončila ani vypálením nejbližšího kostela, ani hromadným pokřtěním přítomných. Mohl na ni tedy navázat večerní antikapitalistický kvíz o ceny.
Neděle byla – tak jako loni – věnována Latinské Americe, tentokrát konkrétně Revolučním ozbrojeným silám Kolumbie (FARC), tedy nejdéle působícímu levicovému gerilovému hnutí na světě. Po desetiletích ozbrojeného konfliktu byla totiž v roce 2016 uzavřena dohoda mezi vedením FARC a státem Kolumbie, takže byl důvod bilancovat a probrat historickou, ideologicko-politickou i genderovou rovinu tohoto fenoménu. Přednášku připravil člen platformy Libereds.
Průběh letošního kempu určitě ocenili ostřílené antikapitalistické aktivistky a ostřílení antikapitalističtí aktivisté i lidé, kteří si cestu k hnutí alternativ teprve hledají.
(-BM-)
Text původně vyšel v časopisu Existence, číslo 4/2017.