V pátek 19. ledna se v saském Görlitz čeká velký odborářský protest proti plánovanému propouštění ve dvou největších závodech tohoto regionu, v továrnách Bombardier a Simens. Na tuto demonstraci za oprávněné dělnické požadavky ale mobilizuje i krajní pravice, která je v Sasku silná a cítí příležitost přihřát si svou hnědou polívčičku. Přinášíme překlad vyjádření Critique’n’Act a FAU Dresden k dění v této oblasti.
Přípravná schůzka k masové demonstraci proti společnosti Siemens v Görlitz: Boj pracujících musí zůstat antifašistický!
Pozor: 19. ledna do Görlitz!
– Solidaritu s pracovníky a pracovnicemi společnosti Siemens
Hnutí „Nové pravice“ se snaží získat svou základnu na různých úrovních boje pracujících za svá práva. Ať už vystoupením Björna „Bernd“ Höcke (člen krajně pravicové strany AfD) na demonstraci pracovníků firmy Siemens v Durynsku, nebo rovnou cílenou kampaní „Vlastenci chrání pracovní místa: založte zaměstnanecké rady!“.[1] Jde o vážný problém, ke kterému nelze nečinně přihlížet! Také ve městě Görlitz vzniká nebezpečí, že pravice infiltruje boj mezi zaměstnavateli a zaměstnanci. Další informace naleznete níže. Organizujme proti tomuto trendu odpor a zároveň projevme solidaritu se zúčastněnými pracovníky. Pro antifašistický a třídně vedený boj za práva pracujících!
Na úplně prvním protestu v Görlitz, krátce poté, co bylo veřejně oznámeno, že místní pobočka firmy Siemens by měla být uzavřena a 900 lidí by mělo přijít o práci, se mezi řečníky vmísila známá tvář „Nové pravice“ Tino Chrupalla. Jde o člena krajně pravicové strany AfD, který získal mandát poslance Bundestagu v posledních spolkových volbách v roce 2017. Také Sebastian Wippel, bývalý voják a bývalý policista, zastupitel a mluvčí AfD v saském sněmu, se k projevu nenechal dvakrát prosit. A zhruba ve stejnou dobu v Erfurtu je také svolána demonstrace pracovníků místního závodu Siemens a kdo se v davu objevil s německou vlajkou? Prokazatelný neonacista a durynský předák strany AfD Björn Höcke.
Ne, že bychom měli být zas až tolik překvapeni. Jde o klasickou strategii AfD, že se ráda ukazuje všude tam, kde vládne mezi lidmi nejistota, nespokojenost a hněv vůči stávajícímu fungování ekonomického systému. Jsme naštvaní stejně, nejen na vládu a ekonomický systém, který třídí veškeré zájmy jen podle toho, zda odpovídá pravidlům ekonomického zisku. Tento hněv je tak z našeho pohledu zcela pochopitelný. Naše zlost se ovšem obrací i proti tomu, co nabízí jako údajné řešení právě strana Alternative für Deutschland. Především, že se snaží celou historii antifašistického boje pracujících znásilnit a dezinterpretovat. A to je přesně to, co se nyní děje! Politici, jako jsou Chrupalla, Wippel nebo Höcke, celé téma pojímají ve svých tupých projevech jako zásadní hanbu a selhání vlády. Samozřejmě, německá politika kašle na dělníky, pokud stojí v cestě neoliberálním cílům, to víme také. Je však obzvláště absurdní, že AfD se zde stylizuje jako strana, která se zajímá o sociální otázky. V jejím programu je přitom kapitola „práce a sociální věci“ tak stručná, že lze snadno přehlédnout. I přes její mlhavé formulace lze vyčíst, že představa AfD o „štíhlejším a suverénním národním státu“ je naprosto zcestná v situaci, kdy je Německo součástí globálního kapitalismu. AfD tak nabízí pouze klasické neoliberální recepty, které ve výsledku jen posilují jednotný trh. Jak jdou proklamace o suverénním státu a přitom neoliberálně řízeném trhu dohromady, to snad nemůže být nikomu jasné. Není to jasné ani Donaldu Trumpovi, který ve své kampani v USA hlásal něco podobného. Jeden z prvních plánů nové vlády lidovců a krajní pravice v Rakousku, a to flexibilní pracovní doba zahrnující i 12 hodinové směny, ukazuje, že zástupci „Nové pravice“ mají ve skutečnosti o sociální práva pracujících nulový zájem. Tento příklad také dobře dokazuje, že rakouská krajně pravicová, nyní vládní strana FPÖ funguje zcela v souladu s historickou tradicí: fašismus vždy znamenal autoritářskou třídní společnost, která práva všech, kdo nepřispívali dostatečně do národního bohatství, vždy tím nejbrutálnějším způsobem potlačila.
Obecně platí: sociální není národní! To znamená jediné – 19. ledna je třeba v Görlitz svolat další velkou demonstraci proti uzavření závodu Siemens a na ní dát jasně najevo, že a) AfD nehájí zájmy pracujících, protože fašismus a sociální spravedlnost jsou zjevně v protikladu, a že b) boj pracujících byl, je a musí zůstat z principu antifašistický! Na této demonstraci musíme ukázat naší odlišnou tvář oproti AfD, která se nyní snaží dostat zaměstnance Siemens na svou stranu. Samozřejmě, že by bylo naivní si myslet, že místní zaměstnanci mají všichni obdobné politické přesvědčení. Nicméně je nutné brát v úvahu výsledek AfD, která získala ve volebním obvodu Görlitz dokonce 32,9 %. Právě to je ovšem důvod, proč je ještě důležitější, abychom se my, antifašisté, na demonstraci ve velkém množství dostavili a ukázali, že levicové, antifašistické a antinacionální alternativy k stávajícímu systému jsou možné. Historie hovoří jasně: Boj pracujících musí být antifašistický!
Když člověk sleduje program DGB [Německá konfederace odborových svazů] musí to vlastně vědět i odborový svaz IG-Metall [spoluorganizátor demonstrace].[2] V tomto smyslu musíme s pracovníky a pracovnicemi továrny Siemens v Görlitz solidarizovat, hledat téma a v optimálním případě můžeme nalézt jednotnou strategii a bojovat společně. Jedno je jisté: stát opodál a mudrovat nám tady nepomůže. Musíme vyjít ze scény a dostat se do víru sociálních bojů!
Se solidárními pozdravy
[1] https://www.youtube.com/watch?v=KZPdSaql8UA&feature=youtu.be / https://einprozent.de/blog/patrioten-schuetzen-arbeitsplaetze-werde-betriebsrat/2191
[2] DGB Grundsatzpapier, s. 2 a 3, http://www.dgb.de/themen/++co++mediapool-a9fa09863177d704d888ed62e1ae6fc5
Z německého originálu zveřejněného na webu Internationalistisches Zentrum přeložil kolektiv Libereds.