Summit z tohoto týdne odhalil rostoucí napětí mezi samotnými mocnostmi NATO a mezi nimi a Ukrajinou, píše Lindsey German z britské Stop the War Coalition. Zveřejňujeme překlad jejího článku.
Jednotlivé mocnosti v alianci NATO jsou kvůli válce na Ukrajině v otevřenějším konfliktu než kdykoli předtím. Spojené státy a Německo se mnohem více než různé východoevropské mocnosti zdráhají přivést tuto zemi do užšího vztahu s aliancí dokud neskončí válka. Dokonce i silně bojovná britská vláda otevřeně kritizovala opakované požadavky Ukrajiny na další zbraně.
Rozpory mezi mocnostmi NATO, odhalené tento týden na summitu ve Vilniusu, odrážejí skutečnost, že na otázky týkající se války na Ukrajině neexistují jednoduché odpovědi. Na loňskou ruskou invazi reagovaly USA, Spojené království a další členské státy NATO bezprecedentní reakcí, pokud jde o dodávky zbraní, zpravodajských informací, výcviku a logistické podpory Ukrajině. Od počátku se jednoznačně jednalo o zástupnou válku mezi Ruskem a NATO.
Válka díky odporu Ukrajinců nevyústila v rychlé vítězství Ruska, jak mnozí očekávali. Válka se však stala opotřebovací válkou, v níž obě strany utrpěly velké ztráty a na obou stranách došlo k velmi malému posunu. Již několik měsíců se hovoří o protiofenzívě ukrajinských sil, ale jak jaro přechází ve vrcholné léto, v žádném rozsahu nedošlo k jejímu uskutečnění, takže patová situace zůstává.
Byla překročena celá řada červených linií, když evropské vlády poslaly tanky Leopard, poskytly výcvik ukrajinským pilotům na stíhačkách F16, britské řízené střely a nedávno vláda USA šokujícím způsobem souhlasila s tím, že na Ukrajinu pošle kazetové bomby.
Odpovědí několika západních mocností bylo posílání stále sofistikovanějších a smrtonosnějších zbraní, které měly oslabit ruskou převahu a posílit ukrajinskou stranu. Zatím to však ke změně poměru sil nestačilo – a ani to nebylo pravděpodobné vzhledem k tomu, že mnozí vojenští experti považují takovou protiofenzívu bez rozsáhlého leteckého krytí za mimořádně obtížnou. Velmoci, zejména USA toto nehodlají poskytnout, protože vědí, že by to mohlo vést k přímému konfliktu s Ruskem, a tedy k válce mezi jadernými státy.
Summit odhalil rostoucí napětí mezi samotnými mocnostmi NATO a mezi nimi a Ukrajinou. Ukrajinský prezident Zelenskyj a jeho poradci již několik měsíců vedou veřejný boj za tlak na vlády, aby poskytly více zbraní a umožnily zemi vstoupit do NATO. Na summitu se k tomuto tlaku vyjádřil obzvláště otevřeně. Do jisté míry byl velmi úspěšný – byla překročena celá řada červených linií, když evropské vlády poslaly tanky Leopard, poskytly výcvik ukrajinským pilotům na stíhačkách F16, britské řízené střely a nedávno vláda USA šokujícím způsobem souhlasila s tím, že na Ukrajinu pošle kazetové bomby.
Joe Biden a vládnoucí třída Spojených států se však také obávají toho, aby konflikt ještě více neeskalovali. Důvodů je hned několik: tamní veřejné mínění je v otázce války, která byla financována s obrovskými náklady, rozděleno a příští rok se konají volby, v nichž bude republikánský kandidát mnohem opatrnější, pokud jde o podporu války. Náklady na válku a její ekonomické důsledky se také začínají projevovat. A – což je možná nejdůležitější – Spojené státy si zásadním způsobem uvědomují, že rozšiřování NATO a jeho důsledky nejsou jen „Putinovým předmětem debaty“, ale jedním z hlavních zdrojů napětí s Ruskem.
Vlny rozšiřování NATO od roku 1991 ilustrované profesorem politické geografie Nickem Megoranem z Newcastle University
Je rozdíl mezi snahou oslabit a porazit Rusko prostřednictvím zástupné války, jak chtějí učinit USA, a vytvořením mnohem většího konfliktu, který bude potenciálně zahrnovat jak přímé boje mezi silami Ruska a NATO, tak jaderné zbraně. Toho se Německo a USA na summitu obávaly a odráží to i závěrečné prohlášení, které pozastavuje cestu Ukrajiny ke členství, což Zelenskij označuje za „absurdní“. Je to naopak odraz reality konfliktu, který se nachází v krvavé slepé uličce a který již vede k mnohem většímu napětí ve světovém měřítku.
Proto Biden použil argument, že Ukrajina se musí vypořádat s otázkami demokracie a korupce, a britský ministr obrany Ben Wallace útočil na Zelenského výrokem: „Ať se nám to líbí, nebo ne, lidé chtějí vidět trochu vděčnosti.“ Dodal, že loni ukrajinské vládě řekl: „Víte, my nejsme Amazon,“ když dostal seznam zbraní, které mají poskytnout.
To vše jsou známky nervozity hlavních mocností NATO z války a jejích možných výsledků. Dalším příkladem je vypuštění návrhu na zřízení kanceláře NATO v Japonsku ze závěrečného komuniké. Rostou také obavy z eskalace v celosvětovém měřítku, když NATO rozšíří své působení i do Tichomoří v potenciálním konfliktu s Čínou.
Jak nedávno uvedl komentátor listu Financial Times Martin Wolf, na tento vývoj a rostoucí útočnost NATO pohlížejí mnohé vlády mimo USA, Velkou Británii, EU a Japonsko s obavami. I toto je problém pro ty, kteří, stejně jako naše vláda, byli jedni z nejhorlivějších v posílání zbraní a zvyšování vojenských výdajů. Wallaceovy poznámky naznačují, že i zde se vláda začíná chovat chladně.
Volání po příměří a míru musí zesílit. Alternativou je mnohem větší utrpení ukrajinského lidu, strašlivé dědictví kazetových bomb na další desetiletí a hrozba větší nestability na celém světě. Dělnická třída v zemích NATO čelí požadavkům, aby se stále více utrácelo za zbraně, zatímco veřejné služby se rozpadají a životní úroveň klesá.
Z anglického originálu NATO: The cracks are beginning to show over Ukraine zveřejněného na webu Stop the War Coalition přeložil kolektiv Libereds.